Zde sága jest, jak si vedl Valfar a jeho věrný žoldák Kasim:
Bez okolků jsme naběhli do prohnilé hroby plné mumií, chodících kostí a šílených chrobáků. Jícen byl blízko, takže Kasim dostal povel, aby už neokukoval nástěnné malby a šel na potřebné místo. Příště si prej veme foťák. Po tom, co jsme se svezli po písečném násepu nás přivítala jakási zrůda, kříženec kraba a červa. No co, řekli jsme si, Kasim nasadil po chvíli AD a tak červík dostal řádně do držke
PrtScrn1.
Pak jsme se museli trmácet tou smrdutou kobkou dál až k jakémusi individuu, které sa zovalo Tyrael. Ten byl celej šťastnej, že jsme ho osvobodili. Místo toho, aby nám zaplatil pár GinToniců v Lut - Gholeinské putice, tak nás odpinknul za místním sultánem. Jerhyn též nebyl zrovna z cechu alkoholiků a dokonce nás poslal kamsi do doků, kde již netrpělivě přešlapoval týpek s turbanem. A že prej se pojede do džungle a hotovo. No tak se teda mlčelo a jelo, po cestě nám bylo blbě, ale nějak jsme to neřešili.
Po příjezdu nás hned přivítala žába napíchnutá na šibenici. Tady nás taky asi nic dobrýho nečeká, pomyslel jsem si a už už se nás hrnula jakási osoba v rubáši (zase muslim ! vykřikl Kasim) a hned spustila mistní drby. Raději jsme jí zdrhnuli, hledajíce konečně putiku, kde bysme si dali to pívo a ňákou tu klobásu. Zdejší divoženka nás pohostila. Sice nic moc, ale darovanému jídlu a pití na styl přípravy nekoukej. Jaksi nám to zde stačilo a tak jsme se vrhli do džungle.
Na začátku na nás čekal mozkomor, tak ho nazval Kasim. Než jsme se stačil zeptat jak je, tak se rozplynul a vyhodil na nás pár potvor. Cleglawův špičák je však rozpáral. Pokračovalo se dál, kosila se různá stvoření i nestvoření, až jsme přes Kurast došli do Travincalu. Tam z rozpadlého chrámu vyskočila lokální aristokracie. S úmyslu nás nejspíš zabít. No vypadli nasupeně. Na umírání máme ještě ale času dost, a tak jsme jim vyprášili kožich. Nakonci nás očíhla kostra na obláčku. A že se jmenuje Mefisto a že to tady hlídá. A pokud máme něco proti, tak se na nás vrhne. Proti jsme teda něco měli, když už jsme teda konečně tady. Opět následovalo AD a už lítaly vzduchem kosti.
PrtScrn2 Prošli jsme tedy po pofidérní lávce rudým portálem ...
Další podezřelé prostředí. Místní obyvatelé jsou poněkud zamklí, kovář si něco teše, pani prodejní čaruje a zasejc ten anděl. Jelikož je to náš starý známý, zašli jsme za nim na kukačku. To jsme však neměli dělat, páč zase po nás něco chtěl. Kasim si povzdechl, ale po té, co si dal ločka s mé placatky přestal remcat a motal se směrem k východu.
Venku to taky vypadalo všelijak, stále se na nás kdosi sápal. Až jsme dorazili k Izualovi
PrtScrn3, který nám po své smrti řekl, že Tyrael je blázen. No ale to neni žádná novota, ty úkoly, co nám zadává, by zdravého člověka asi nenapadly. 2 skilly jsou ale 2 skilly, takže jsem posílil auru a šlo se dál. Pěkně jsme se cestou zapotili, až jsme došli do Svatyně Chaosu. Tam by se nám líbilo, kdyby nás ustavičně nerušili místní obyvatelé. Než jsme se nadáli, už cosi žbleptalo, že má na nás chuť. Kasim se boje vyloženě nebál, dokonce si k němu i lehnul, takže jsme musel té přerostlé ještěrce, co mě častovala plameny ukázat, zač je toho Windir sám. Bez větších námitek se nakonec složil na zem a mohlo se jít zpět.
PrtScrn4Že by chvíle klidu ? Ani bohovi .. Už nás zase někam poklonkují. No co, tak se jde, přeci nechceme žít věčně. WMU !
Sotva jsme dorazili na místo a šli na čumendu po městě, hned se na nás vyvalil nařachanec, že pokud jsme přišli zabít Bejla, že to musíme dokázat. My si tak máme co dokazovat. Normálně bych ho poslal kamsi, ale nebudeme si hned dělat vlny první den po příjezdu. Zbytek obyvatel se jevil v klidu, jen z místního lazaretu se nám drobet zvedal kufr. Ale kšeft je kšeft.
Putovali jsme bojištěm, cestou likvidovali různé tvory a sem tam se zastavili na pokec u divochů u ohýnku. Pokud tedy ovšem už nebyli mrtví. Cestou se nic moc nedělo, a tak jsme se kochali krajinou. Málem jsme spadli kamsi z útesu, ale naštěstí se nám vždy povedla nalézt rovnováha. V ledové kře jsme našli slečnu, který drkotala zubama. Než ji poslouchat dál, tak jsem vyčaroval portál a šlo se do města pro radu. Jako na zavolanou se k nám kdosi přištrachal a hned mi dal do ruky podivně vypadající lahvičku. Já to pít nebudu, tak co, pomyslel jsem si a nalil ji milé dívčině do chřtánu. Sarkofág se rozpustil, na což jsme s Kasimem zírali, jako Němec na orloj. Po návratu do města jsme si odskočili za Nikem, který nekladl moc odporu a celkem ochotně se propadl do pekel. Na vrcholu Arreatu nás čekal uvítací výbor, který jsme rychle rozpustili, bo nebyl čas. Samotná pevnost byla úžasná, ale moc jsme si to opět neužili, páč při sebemenší zastávce na nás Bejl plival blesky a pouštěl smrad. Což nás celkem rozladilo a tak jsme přidali do kroku. Už na nás čekal rozvalený na trůně a posílal na nás kohorty svých pochopů. Když padl poslední, následovali jsme ho do jeho nory. Tam proběhl finální betl, zhodnotila se situace
PrtScrn6 a šlo se na kutě. Zejtra si dáme pořádnej hovězí steak !
drzim palce at to dohrajes cely 
