BakyX = Necromancer Summoner s téměř vymaxovanou Amplify, občasným Decrepify & vymaxovaným Corpse Explosion.
Fraxinus = Klasická Lighting Jawazonka
Konig = Fury Werewolf s vymaxovaným Oakem
Pravidla hry:
* Bez opakovaných nájezdů
* Players 8 CELÁ hra, bez výjimek
* Projít všechny lokace (především ty s velkou šancí na RIP při obtížnosti hell - cesta k Nihlatakovi, Ruined Temple...,)
* Untwinked
* Ladder runová slova povolena
Začátek Hellu byl pro nás docela velkou výzvou - players 8 u normálu či nightmaru není vůbec žádný problém, u hellu to je již opravdu hazard a risk. Snažili jsme se postupovat s nejvyšší opatrností, a v tomto nám velice pomáhal BakyX, díky jehož Amplifě jsme zabíjeli neskutečně rychle (Fraxovi inu amplifa nebyla moc k užitku, hlavně tedy mi), a v případě nebezpečných part bossů, zde byla nahozena decrepifa, která nám usnadňovala celou hru.
První akt jsme projeli víceméně bez problémů, zastavili jsme se samozřejmě všude, i v extrémně nebezpečných lokacích, jako například pozdrav Cold Crow, či druhé patro Hole levelu, apd. Chtěli jsme zkrátka co největší hard core :o) V prvním aktu mě rovněž vypadnul tří socketový Thresher, jenž jsme ozdobili runovým slovem Crescent Moon. Potřebná UM runa nám vypadla z NM hellforge. Problém se v podstatě nevyskytnul, a po zabití Andariel jsme se vydali do druhého aktu.
Druhý akt jsme hráli s trošku většíma pauzami, a tak to chvíli trvalo. Na nějaký extrémní zádrhel si nevzpomínám, vše pod nátlakem amplify a decrepify padlo. Kostry byly posílené o Might auru & Oakovy životy, Fraxův lighting zabíjel neskutečně, a mě se pod záštitou CM a úžasné funkce ITD & amplify bojovalo taky velice dobře.
Třetí akt byl docela rychlý. Ze začátku v podstatě opět žádný problém, vše je vlastně vyprodukováno tím, že máme tanky v podobě Bakyho koster, na hlavě mají amplifu, takže každý padá dost rychle.
Když jsme se dostali do Lower Kurastu, prošli jsme veškeré chrámy, zejména Ruined Temple MOHL být zajímavý. Opět ale - bakyho kostry kompletně zablokovaly, a pod amplifou, jsme je okamžitě sejmuli.
Při procházení Sewers se však stává neskutečná megahaluz, u které mnozí z vás ví, o čem mluvím. Vypadává nám totiž ZOD RUNA! Vykřikuji na Skypu, „ZOD!, „ZOD!“, a Baky s Fraxem nechápu. Původně si myslí, že jsem RIPnul, protože jsem opravdu zařval, když ZOD vidím na zemi. Po chvilce si to však uvědomují i oni. Skutečně nám vypadla ZOD runa.
Po této „neskutečnosti“ pokračujeme dále do Travincalu, kde jsme však přišli o našeho skvělého zabijáka Fraxe - v tomto případě za RIP může doslova celá parta. Bylo to mezi upper kurastem a travincalem, hned na začátku travincalu - tam jsme na ulici potkali Zealoty s bossem. Zabíjeli se docela v pohodě, a tak jsem Fraxe lehce opustil, a sešel o necelou obrazovku níže – tam byl druhý boss, kterého jsme v Bakym ničili. Když v tom slyšíme šok – Fraxova postava pod nátlakem Zealotů RIPá. Nevíme stále úplně přesně co se stalo; odněkud na Fraxe vyskočilo několik dalších zealotů, když v tom se stal fail v podobě Oaka – můj Oak na lvlu 28 vypověděl službu – následně si do Fraxe každý jednou bouchnul, a bylo vymalováno…Neřeknu vám, zdali Oak žil, ale jeho aura měla nějaký šíleně krátký dosah, nebo RIPnul, a nikdo z nás si toho nevšimnul, jelikož jsme měli všichni plné ruce práce, ale byl to konec. Frax tímto končí, a my máme do příště ponaučení – nikdo nepůjde nikam sám, byť jen o obrazovku, nejdříve se zaměříme na miniony a až potom bossy, a hlavně – všichni se musíme soustředit na jeden cíl…
Pokračujeme tedy bez Fraxe, a vše jde značně pomaleji. Vše trvá o dost déle, a než jsme vymlátili všechny bossy na hlavní cestě v Travincalu, uběhlo dobrých pár minut neustálého faithování. Samotná rada Travincalu už nebyla zase tak těžká, Baky střídal amplifu s decrepifou, a mé životy se doplňovaly velice rychle – Feral Rage mám na lvlu 18, a kompletní steal je okolo 60%, s tím že hellu je to tedy redukováno dvěma, tzn. Skutečný lifesteal jsem měl okolo 30%. I to je ale obrovské číslo. Po chvíli tedy odpadli, a my jsme mohli pokračovat dále.
Rada po chvíli padla, a my mohli pokračovat na Mefista. Celé jeho komnaty byly docela v klidu, a měli jsme i štěstí na mapu. První patro sice bylo zdlouhavé, ale ve druhém jsme se zdrželi takových 15 sekund, a byli jsme ve třetím patře.
Tady se to jako už tradičně krásně hemžilo bossy, s různými vlastnostmi. Nejprve jsme se vydali doleva, kde jsme potkali jen jednoho bosse, a šli jsme sundat Mefista. Ten padnul během asi minuty, což je myslím na dva hráče při PL8 hodně dobré číslo. Kdybych měl lepší AR, neboť ITD na bossy nefunguje, padnul by ještě dříve.
Drop byl vyloženě žalostný, nepadl jediný použitelný item.
Po jeho zabití jsme pokračovali, a vymlátili zbylé bossy. Leč tam bylo hodně Cursed & Extra Strong, nebyl to bůhví jaký problém, a my jsme mohli pokračovat dále.
Dali jsme si s Bakym chvíli přestávku, a pokračovali jsme do čtvrtého aktu. Největší problém byl v Plains of Despair, kde bylo neskutečně mnoho soulů, a jejich lifting byl hrozný. Párkrát jsme měli namále, ale dokázali jsme přežít, a máme před sebou Izuala. Ten byl pochopitelně zdlouhavý, ne tím, jak by byl silný, ale tím, kolik life měl. Jeho skilly přišly vhod.
Vydali jsme se dále, a po chvíli nacházíme vchod do pekla, a jdeme na kováře. Ten nám dropnul mnou chtěnou FAL runu, a díky Thresherovi, který v 1. Aktu padal jako zběsilý, snad 6x celkem (vy, co jste sledovali mého solo Werewolfa, vzpomínáte, na mé neskutečné runování, než konečně padnul?), skládám Obedience, který dávám mercovi. Každých pár minut si jej na chvíli však nasazuji, jelikož enchant přidá asi 1300AR, což se na bossy, na které ITD neplatí, dost hodí. Vzhledem k tomu, že jsem opustil partu, jedeme znova, a tentokráte děláme quest znova, pro mě. Vypadla nám UM runa, kterou má u sebe Baky, a využití zatím ve hvězdách.
A šli jsme na to – Diablo před námi. Začátek Chaos Sanctuary byl víceméně v pohodě, Venom Lordi a Dark Knighti, nám to tady však dosti znepříjemňovali. Dokázali jsme to však vše zdolat, a tři hlavní bossové u chestu, na které jsme čekali, nebyli problém. Šli jsme vzestupně, od nejslabšího po nejtěžší. První byl tedy na řadě Vizier, který spolu se svou partou skončil tak rychle, že jsem si stihl zabít snad dvě potvory – hned na to Baky nahodil smrtící CE a pod Amplifou padli okamžitě.
Druhý byl na řadě de Seis, který měl sice Fanu, a dával pecky, moc se ale taky nezdržel. Po chvíli ripá, a před námi je poslední zkouška – Infector.
Ten však byl opravdu neskutečně jednoduchý, jelikož decrepifa, toť mocná zbraň.
A jde se na Diabla. Jsem nabudovaný z Obedience, potažmo Enchantu, a mlátím jej s tím. Rychlost je sice o něco pomalejší než s CM, ale mám zde větší šanci na hit, a dmg o 2500 větší. Šlo ku šesti tisícům.
Drop? No hrozný, co přece čekáme, jen PL8 HELL :-/
Dáváme chvíli pauzu, a pokračujeme do pátého aktu, dneska chceme být Guardiani.
Než budeme pokračovat, sdělím vám, že hrajeme v kuse od začátku třetího aktu – vše, až po náš úplný konec proběhlo během jednoho dne, vlastně…jedné noci.
Pátý akt byl docela pomalý a zdlouhavý, kupodivu ale časově to nebylo nijak extra špatné. Již za hodinu hraní jsme totiž v Crystalline Passage, a hledáme Frozen River. Zabíjíme, co vidíme, a máme neskutečné štěstí – nikde se nám po cestě nevygenerovali ITP lordi, a tak vše zabíjíme poměrně rychle.
Ve Frozen River nás kupodivu nečekali souli, a tak to vše padalo dost rychle. Po vysvobození Anyi, pokračujeme vybít vše v Crystalline Passage, nacházíme waypoint. A Baky trvá na tom, abychom šli na Nihla. Já říkám, že je to ztráta času, a on, že je tam vysoká šance na RIP. A tak se vycházíme s tím, že mě neustále Baky otravuje s tím, ať projdeme KOMPLETNĚ celou mapu.
Nuže, trvá nám to od vchodu přes Anyin portál až k zabití Nihlataka neuvěřitelných 40 minut. Lokace byly neskutečně dlouhé, monster hodně.
Když jsme se dostali k Nihlovi, měl jsem milimetr k RIPu. Chtěl jsem to s ním skoncovat, amplifa na hlavě, ne amplifa, a skočil na něj. Začnu do něj bouchat, s amplifou na hlavě však pode mě hodí CE a já jen vidím, jak HP padnou na neviditelnou hranici, a během setiny sekundy jsou opět na maximu – neuvěřitelný lifesteal z téměř vymaxovaného feral rage mi zachránil život.
Po zabití se nezdržujeme, a pokračujme do Crystalline Passage, a následně Glacial Trial. Tam jsme prošli, a hned vycházeli do Frozen Tundry. V ní jsme se moc nezdržovali, šli jsme co nejrychleji, jelikož jsme chtěli mít za sebou Ancients Fight.
Cesta byla samozřejmě docela nebezpečná, každý ví jak to ve Frozen Tundře vypadá, takže jí dále rozebírat nebudu.
A tak se šlo do Ancient’s Way, kde jsme šli s jediným cílem – sejmout Ancienty. Po chvílí zabíjení konečně docházíme k onomu portálu, vstupu, zkrátka do lokace – Arreat Summit.
Trošku z pudu sebezáchovy na hoře Arreatu vyhazujeme spousty full reju potu, many, a heal potu. Naše obavy se však ukázaly jako zbytečné, a po zhruba minutovém fightu Ancienti umírají, a my jsme krůček od titulu Guardiani.
První patro WKL bylo naprosto v pohodě, a Baky poznamenal, že se dá předpokládat vzestupná tendence. A taky že ano. V druhém patře začalo přituhovat, objevovali se i souli, a celé to vygradovalo ve třetím patře.
Vše ale přežíváme, a konečně jsme u Baala. Baky chce celou lokaci proběhnout, a tak říkám dobrá. Začali jsme ničit, šlo to kupodivu lehce, já sice jednou zachraňoval fullkou, ale to v podstatě jen proto, že už jsem byl dost unavený, hodin jako na kostele, a chtěl jsem to mít co nejdříve za námi.
Z jednoho monstra poté vypadává The Spirit Shroud, který má úžasnou vlastnost Cannot be Frozen, a já zahazuji své již opravdu staré a ohrané, Stealth RW.
A jdeme na to.
Co k tomu říct? Všechny vlny byly prostě jednoduché. Ať už padly pod amplifou, nebo decrepifou, neudělali nám absolutně nic. Respekt jsme pochopitelně měli z páté vlny, a dali jsme na bezpečnost, byť to bude trvat trošku déle – nahazujeme decrepify. Fight trval zhruba ¾ minuty, a všichni umírají. A je to tady. Jsme krůček od Guardianu.
Vlítneme na to, nabuffovávám se z feralu na přítomných rostlinách, a jdeme na Baala. Pod decrepifou mu HP padají sice docela pomalu, ale nadrbou stranu je dost bezpečný. Na chvíli Baky zkouší na mou žádost amplifu, padá podstatně rychleji, ale je hodně otravný, a vytváří klona. Baky switchuje zpět na decrepify, a takhle jej dotloukáme.
Po zhruba dvou či třech minutách padá, jeho drop je nepoužitelný Wizardspike, ale o to nám nejde. Jsme Guardiani.
Užíváme si toho titulu, je okolo tří hodin ráno, a Baky navrhne něco absolutně nečekaného, na což jsem nechtěl přistoupit, ale netrvalo moc přemlouvání, a přistoupil jsem. JDEME NA COW!
Baky mě tedy posílá do Stony Field, abych zašel do Tristramu. Tak lezu do Stony Field, jako strašný machr, že jsem ten guardian. Lítám sem a tam, boss za bossem, a do Tristramu se né a ne dostat. Není zbytí, sám na to nemám, volám Bakyho. Kolem portálu do Tristramu bylo asi takových 7 bossů, a za tu dobu co jsme je mlátili, jsme skoro třikrát ripli :-D
Konečně vcházíme do Tristramu po vymlácení, kde to však není o nic lepší. Monstra nám dávají na pr*el, a několikrát se oba zachraňujeme fullkami. Během toho si s Bakym děláme legraci, že jsme sejmuli na PL8 Baala, a teď ripneme v prvním aktu :-D
Nakonec jsme to tam ale celé vymlátili, a jdeme plně ready do Cow levelu. PL8 stále aktivní! Decrepifa se hází na vše, co se pohne, a postupně to s Bakym dáváme. Přestává nás ta rutina trošku bavit, a říkáme, chce to větší hardcore.
A tak baky i já běháme dookola, a lákáme na nás co nejvíce krav!
Kašleme na bezpečnou decrepifu, a jdeme na to s amplifou.Po asi deseti minutách mlácení, však není jediná živá kráva. Ano, dokázali jsme to, Cow Level padá i pod PL8 HELL.
A takto končíme svou pouť. Doufám, že jste se čtením bavili, alespoň z části jako my při jeho hraní. Další HC Trio, ve stejném složení je již naplánováno, a bude co nejdříve. Příběh však psát budu, jen pokud by byl zájem, a i tak nejspíš až od hellu.
Naše hraní s Bakym skončilo někdy okolo 3:40 ráno, a hráli jsme v kuse třetí až pátý akt. S jednou půl hodinovou přestávkou.
A chcete vědět, jak to bylo doopravdy?
Budu k vám totiž upřímný. Toto Trio totiž původní nezačínalo v tomto složení. Původní složení tohoto Tria bylo Baky – Summoner s Amplify a Decrepify, což zůstalo, Fraxinus – s Fendzonkou, a já – s draugendinem. (Zealot bez štítu).
Já však poprvé ripám ve 4. Aktu po zabití kováře – plné životy, vysoké rezisty, stejně však one hit kill, zabíjí mě kovářovo FE.
Baky s Fraxem na mě čekají, posbírali mi itemy, a já je během pracovního týdne doháním, a pokračujeme tam, kde jsme skončili.
Poté však Fraxinus ripá v prvním aktu hell, kdy kolem nebyl žádný boss, a z ničeho nic – HP down. Nechápali jsme. Frax se odpojuje, a vzápětí přichází se svou z jindy rozehranou postavou. Tentokráte je to Jawazonka.
O chvíli později, konkrétně v nějaké hrobce, už si nevzpomínám, RIPám i já. Byl tam boss, Froznul mě, a i přes Full Reju mě okamžitě zabil. Vypil jsem dvě fullky, byl jsem skoro ve dveřích, ale přesto mě zabíjí. Stále nechápu, co se konkrétně stalo, jelikož jsem mu již skoro utekl, byl ode mě daleko (nebyl to lučištník, takže střílet na dálku nemohl) a přesto mě i tak zabíjí. Ani ty dva reju nestačily...
Pro tento den dáváme pauzu s hraním, a pokračujeme druhý den. Já totiž vytahuju svého ImmortalCINDERa, původně Fire Summo druida. Respektuji, dojíždím je do hellu, a stávám se plnokrevným psem.
A zbytek … ten už znáte.
Díky za přečtení tohoto příběhu, a jsem si jist, že závěrečné rozuzlení, každého z vás dostalo.
Mimochodem – tím naším neustálým RIPáním jsme přišli o 3 UM runy! Roztrhl se nám totiž pytel s runami, a ty neskutečně padaly. Škoda a promiň Baky, BONE si neposkládal. :-D
škoda, že je to tak krátký a bez obrázků...
