- Korgaal
Včera v partě rubal akt 1 na MP1 ... zatím utluče relativně v pohodě tak možná moby když jich není moc. Dostává pořádné prdy od všeho co se ho dotkne a asi dostal nějakou redukci na haluz u craftu, páč včera se nezadařilo vykouzlit skoro nic ultimátního, ale to mi vůbec nevadí, ta hra je pekelně těžká a mám o sebe neustále strach.
Skoro si připadám jako HC panic a je to prostě boží=)
Levlování o samotě a bez AH, čupr šutrů atd mě velmi bavilo, ale to co mi včera předvedlo inferno, to mě bavilo ještě mnohem víc.
Se starým WD měl člověk jediného strašáka a to byl DC, který mě taky 2x sviňsky dostal. Teď mám PERMA-FEAR a pomalu ani nereaguju doma na podněty z okolí, jak se soustředím, prostě super, snad mi to vydrží=)
- Poutníče ... než budeš číst tyto řádky dále věz, že není lepšího rozpoložení nežli přidat mému příběhu další dimenzi a hltat má slova za doprovodu následující hudby hrající na pozadí ...
http://www.youtube.com/watch?v=cPmSm_SIlgs
- Kapitánův deník ...
. . Hvězdné datum jedna-čtyři-jedna-tři-šest=tečka=třicetpět ... tedy 14136.35
Jmenuji se Semak, syn Sepikův a toto je příběh, jež vám chci vyprávět ...
Jsem potomkem pradávné vyspělé civilizace, jež si po generace předává vědění vesmíru a snaží se nalézt původ všeho živého v nám známém čase a prostoru, jež nám byl k žití dán. Stejně jako mnozí jsem i já slyšel šeptem mluvit o příbězích, které se vypráví v zapovězených kobkách planet na samém okraji našeho pásma. Eposy popisující hrdinské činy pradávných bojovníků. Mýty o hrůzách, jež nemohly být původem z onoho světa. Legendy o strážcích, ochráncích, mitrandirech, strůjcích, svatých bojovnících, duchovních vůdcích, či barbarech bojujících nejen za záchranu sebe sama či své rasy, ale dokonce ochraňujících celé země a vše živé na svých planetách. Historky natolik epické, že je těžké jim z logického hlediska byť jen na okamžik uvěřit a přesto ...
. . Jako každý z mé rasy, i já mám geneticky přesně vyměřený čas, po který mi mé fyzické tělo bude sloužit. Poté se musím do několika málo dnů spojit se svou lodí a přenést své vědomí skrze subprostor na svou domovskou planetu, kde bude uloženo do nového těla a já se budu moci podělit o vědění, jež má mysl za čas, po který ve starém těle byla, nastřádala.
. . Toto je údělem každého z mé rasy. Toto je cena, kterou platíme za "nesmrtelnost". A toto jsou má slova, neb se mi nejspíše nepodaří dostát svým závazkům ...
. . Má pouť za poznáním začala 60+100 dnů před očekávaným skonem mého fyzického těla.
JSEM SEMAK A TOTO JE MŮJ PŘÍBĚH ... !!!
- Kapitánův deník ...
. . Hvězdné datum 14137.5
. . Cestuji hlubokým vesmírem směrem k planetám na okraji našeho pásma. Celý svůj život směřuji k tomuto okamžiku. Ze střípků tisíců hádanek a pověstí, které jsem vyslechl. Za pomoci poznámek z nespočtu svitků, jež mi bylo dopřáno číst … a rovněž dílem obrovské náhody … skládám mozaiku, jejíž konečná podoba zdá se býti neskutečná a přeci … Vyvstává z ní přede mnou jméno. Jméno nám dobře známé, drsné planety Kabal, kde pokud budu mít štěstí, najdu ženu. Pravděpodobně posledního žijícího potomka lidstva, jež vzešlo z kdysi mocných Nephalem, potomků archanděla Inaria a jeho démonické družky Lilith … jak praví starodávné písmo, jež se mi podařilo nalézt a jak pevně doufám i správně rozluštit.
. . Svou pouť zde zahájím ve městě Tubok, jediném "civilizovaném" městě na této planetě, na které jinak naleznete pouze osady o několika rodinách, živících se buďto chovem, lovem, nebo zemědělstvím, dá-li se to tak nazvat. Obyvatelé této nehostinné planety jsou k cizincům velmi nevlídní.
. . Mé pátrání trvá celé dny a vede mě hlouběji a hlouběji do nehostinné krajiny této země. Ponořen ve svých myšlenkách a přemítaje o dalším postupu a možném selhání dorazím do vesnice ve stínu obrovské hory. Žije zde pouze pár rodin. Lovci, které na tomto místě drží jen a pouze jejich kořeny sahající hluboko do minulosti a které jsou s horou neodmyslitelně spjaty. Od zbytku tohoto světa se velmi liší nejen tato část země, ale také tito lidé. Přivítají mne a nabídnou jídlo, pití a nocleh. S povděkem tyto dary přijímám. Jediný starší žijící v tomto kmeni při večeři vypráví příběh. Jedná se patrně o nějakou tradici a zároveň čest, mluvit k celému kmeni.
. . Příběh vypráví o jakési sluji hluboko pod horou, jejíž vchod se nachází na zrádné a prakticky nepřístupné severní stěně tohoto velikána. Bute to patrně příběh o nějakém drakovi. Četl jsem o nich ve starých zápisech naší nejvyšší rady, zajímavá stvoření, tihle draci, říkám si. Starší jako by četl mé myšlenky. Zastaví se uprostřed věty a pohlédne na mě. Upřeně mi hledí do očí a já konečně procitnu. Vše, co ten muž řekne, je pravda. Jeho pohled je ustaraný a jeho oči nelžou. On na tom místě skutečně byl!
. . Je to příběh o ženě, pokračuje po chvíli starší s pohledem stále upřeným přímo na mě, jež v této sluji žije již od nepaměti a nikdy nevychází. Hlavou mi blesnou miliony otázek, na které nyní prostě musím znát odpověď. Jsem snad u konce svého hledání? Může toto být ta žena, jež tak dlouho a usilovně hledám? ... Neodvažuji se ani pohnout a hltám každé starcovo slovo. Každý detajl, který by pro mne mohl být důležitý a dát mi vodítko, dát mi naději ...
JSEM SEMAK A TOTO JE MÁ CESTA … !!!
- . . Je hluboká, temná noc. Po večeři a následné rozpravě jediného staršího, která končila čímsi jako požehnáním či přáním všeho dobrého, se celý kmen zvedl jako jeden muž. Nikdo nevydal ani hlásku a každá z rodin se odebrala ke spánku do své chatrče. Rovněž jsem se neodvážil promluvit a byl jsem malinko nejistý v tom, kde vlastně složím hlavu. Zbytečně. Jedna z rodin, totiž ta, na kterou jsem zde narazil jako první, se mě ujala a já i beze slov pochopil a následoval její členy …
. . Ležím v malém přístřešku u jednoho ze stromů, který pravděpodobně slouží malým dětem v době jejich volna jako jakési útočiště a skrýš před denním shonem okolo. Na navršeném kamení, které překrývá hromada kožešin, budu mít pravděpodobně problémy usnout, ale zde v divočině je i toto lepší, než holá zem. Musím ale uznat, že ustlat si tito lidé skutečně umějí, neboť ať už tato postel, či jak to nazvat vypadá jakkoli, je velmi pohodlná. Já ale přesto nespím. V hlavě mi stále zní slova toho starce a já na ně nedokážu přestat myslet. Musím co nejrychleji zapudit černé myšlenky a zvážit všechna pro a proti, neboť jsem se již dávno rozhodl, že se hned ráno vydám směrem k hoře.
. . Probouzí mě ranní shon obyvatel vesnice. Slunce ještě ani okrajem nevystoupalo nad obzor a přesto jsou její obyvatelé již na nohou a věnují se svým povinnostem. Po chvíli zjišťuji, že nejsem v přístřešku sám. U stolu pod oknem sedí muž. Jediný starší této vesnice. Jsem okamžitě na nohou a přicházím k němu. Nedovolí mi promluvit. Pouze ukáže na stůl vedle sebe, na kterém leží velký cestovní vak plný jídla, měch s vodou a stočená kožešina, kterou jsem zde již viděl u lovců vracejících se z divočiny. Pravděpodobně v ní večer přespávají, ale stále nechápu, k čemu tyto věci starci budou. Opět mám v hlavě tisíce otázek, na které chci znát odpověď, ale nemohu vyřknout byť jen jedinou.
. . Muž se zvedne od stolu a popadne věci ležící na stole. Jsou šikovně svázány v jeden celek a já z jejich vzhledu chápu, že se nosí na zádech. Co jsem však až do teď nechápal bylo, že jsou určeny pro mne. Stařec mi pomůže s nasazením, opře se mi o rameno, vykročí vpřed ke dveřím a konečně promluví.
. . „Jdi při okraji lesa stále na sever, dokud nepotkáš řeku. Poté pokračuj dále proti jejímu proudu hluboko do lesa. Pamatuj, řeka krouží kolem hory tak těsně, jako by to byl prsten nasazený na obřím prstu. Nesnaž se však řeku překonat dříve, než dorazíš k úzké kamenné lávce, jež tě nasměruje k horské stezce stoupající vysoko nad les a která, když budeš mít štěstí, před tebou vyvstane někdy na sklonku dne. Nesnaž se zkrátit si svou pouť přes les, stále následuj řeku a pěšinu u ní. To je jediná bezpečná cesta. Pokud zbloudíš, les s tebou nebude mít slitování a pamatuj, nedorazíš-li na plošinu vzdálenou asi tisíc kroků od úpatí hory dříve, než se vytratí poslední sluneční paprsky a zemi zahalí tma, pohltí tě temnota!“
. . Zjišťuji, že jsme na okraji vesnice a její obyvatelé na nás hledí a souhlasně přikyvují. Stařec se mi podívá do očí a hlesne: „Tvůj příchod byl předpovězen. Nesejdi z cesty a najdeš, co hledáš. Znáš vše, co potřebuješ. Dnes v noci jsi tam již byl, spolu se mnou v jednom z mých snů. Jdi … a vyslechni vše, co ti ONA bude chtít sdělit tak jako jsem to učinil před lety já, když jsem zaslechl její volání.“
JSEM SEMAK A ONA JE MŮJ CÍL … !!!
/pala-char.gif)
