Mocní - díl 1+2+3 (Kompletni)
Tak tohle je hodne stare ale nakonec sem se to rozhodnul sem prihodit.
D3Pedia.cz
Re: Mocní - díl 1.
3. den Montahtu 1265
Píšu toto psaní těm,kteří přijdou po mě a najdou tuto úlevu mého srdce.. dnes již nejsem živ,ale vy moji potomci čtěte tuto pravdu o svate hoře …
Tak je to tu…
Ráno … tady na svaté hoře Harrogathu
Dnes se ukáže,jak hodně jsem dospěl v muže. Anya už od rána zpívá písně a Lazruk ukoval dva nejlepší meče,co jsem kdy viděl... hodně mi pomohou.
Nevím sice co dnes dopoledne budu dělat,ale určitě vím,že při západu slunce budu mrtvý a nebo budu muž .Jeden z mnoha z našeho klanu tady na svate hoře.
Anyu mám rád.Nevím,co by si beze mne počala,už by se asi nikdy tak krásně neusmívala.Pamatuji si,že když jsem byl malý poslouchal jsem legendy o Nihlathakovi mágovi,který zaklel překrásnou dívku ... někde v podzemních řekách,tady pod svatou horou ... Nebudu zde psát,jak se udály věci po kterých jsem zkrvavený a zjizvený natáhnul čerstvý vzduch do plic… to je jiný příběh,ale dnes již vím,že vše co my Malah vyprávěla,byla pravda…
Když jsem dnes ráno přišel k Malah,pošeptala mi "přijde temný den,kdy se přes nás přelije zkáza jako proud krve a ohně,a nezanechá za sebou nic víc,než popel našich lidí…" Nevím zda je to pravda,ale moc klidu mi to dnes určitě nepřinese.Dnes není zrovna krásný den,ale to tady není vlastně nikdy… snad je to dneškem,kdy se mi zdá vše poněkud pochmurné.Nesmím zklamat Anyu.Ne dnes.Ne dnes večer… .Pokud budu stále mezi živými,budu A.Jey,syn stařešiny Khallida-quaka a muž mé milované Any.
Jsem Barbar…nepláču a bolest přijímám jako něco,co přináší život tady na svaté hoře,ale pokud zklamu,věřím,že mému otci způsobím takovou bolest, co žádny meč ani sekera nedokáží způsobit.Věří mi,jsem poslední z rodu a nesmím zklamat.Možná proto tíha všeho na mě dopadá s takovou silou… ano síla to je to,co barbar uznává.Vím to …dnes mne o tom přesvědčí osud...
Nevím kolik z nás věří na osud ale já ano.
Meče,co vyrobil Lazruk jsou lehké,ale nesmírně pevné… udělal je dokonalé,ale co jsem také mohl čekat,ne?Pevně drží v ruce a ta kůže z divočáka na rukojeti velmi dobře pohltí pot.A že se potit budu…heh.Zatím se směji,ale až přijde večer,nesmím ukázat ani chloupek jakéhokoliv citu. Byla by to moje smrt !!!Ano
smrt.Poslední čas o ní přemýšlím neustále…co by bylo s naším klanem?Musel by se podrobit jiným klanům?Zcela jistě ano.To nesmím dopustit.
Ale teď jsem tu sám tady na planině...na planině Frigit Highlands a vítr mě bičuje do obličeje.Jen tu tak stojím se zavřenýma očima a vnímám tento nehostinný kraj.Hodně cizinců se diví,jak tu můžeme žít,ale já jsem spokojený.Nedokázal bych usnout bez řvu šelem a nářku větrů.Vyšel jsem si sem odpočinout a trochu trénovat.Otec mi dal pár rad a triků,které určitě nejsou k zahození.Ale to je teď až na druhém místě.Jsem tu abych splynul s přírodou,a také musím přinést něco k jídlu.I když jsem nemusel a mohl jsem se soustředit na večer,bral jsem to jako odlehčení a tak trochu protáhnutí svalů.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Tolik legend jsem o nich slyšel... a dnes...již dnes…se s nimi utkám… co se k tomu dá dodat?Ne nesmím na to moc myslet.Zajdu k řekám do podzemí,tam,kde jsem poprvé uviděl Anyu.Ano tam ve zdech…chladných a temných… tam si rozpomenu,jaké to je cítit,že jsem uspěl.I když polomrtvý,stále jsem dýchal,a v
okamžiku provolání mého jména jsem věděl,že tato zkouška nebyla poslední.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Bratři….které rozdělila smrt….slyšel jsem mnoho příběhů,ale dnes budou stát proti mně.Ať dělám,co dělám,pořád na to musím myslet.Bylo to při poslední válce klanů… když už bitva byla prohraná,oni jediní zůstali stát plní šrámu a krvavých ran… nikdo vlastně neví co se přesně stalo,ale když se nepřátelé přiblížili...
Korlic,Madawc a Talic zařvali tak šíleným a nepopsatelným křikem,že všichni nepřátele byly uvrženi do podivného spánku.Když se probudili stali bratři zkamenělí v bojovém křiku tak,jak z posledních sil zvedli své zbraně.Od té doby žijí klany v poklidu a jednou za dlouhý čas se najde bojovník,který musí projít jejich zkouškou...síly a cti.......
Ano,čistota mého srdce,o to se nebojím,ale budou mi stačit síly?Až vyjdu po schodech slávy a cti,ale i zapomnění poprvé je uvidím… a poprvé přečtu řádky knihy,kterou napsali očití svědkové toho,co změnilo náš svět tady na svaté hoře.Poprvé uvidím svatý kruhový oltář,který už desítky let mohli vidět jen ti
vyvolení z našich řad.Všichni,co prošli zkouškou,jsou zavázáni mlčením,co četli … i proto je tolik dohadů,co se vlastně stalo.
Ale teď se pokusím usnout……… Anyo……….?
" Je tu jedna záležitost, o které váhám, zda Ti ji sdělit, ale věřím, že ty jsi jediný, kdo mi teď může pomoci. Anya, dcera jednoho našeho zavražděného vůdce, je už nějaký čas pryč. Je to udatná a chytrá žena s kuráží jako nikdo jiný. Jedné noci, jsem zaslechla ji a Nihlathaka hádat se kvůli smrti jejího otce. Na druhý den byla pryč. Prosím, jestli můžeš, najdi Anyu a přiveď ji zpět. Ona už bude vědět, co s Nihlathakem."
……………………..Anyo…………….Anyo…Anyo…..už zas….?..Anyo………………
Ach …….byl to jen sen…….
Slunce je v půli své cesty…
Ó ano,ty meče jsou opravdu lehké… nekladou vůbec žádný odpor větru… velké,posázené magickými runami,děkuji Malah jsi jako moje matka.Dnes si poprvé povídám s meči …teď již vím že to jsou prodloužení mého těla a tak se k nim musím chovat… zvlášť dnes.Cítím jak v mých rukou pulsují - cítí boj.Pokud to nebudu zvládat,věřím,že tyhle meče mně povedou samy.Anya sama putovala několik dnů a nocí a hledala ten správný kov na tyto dva skvosty a Lazruk je naplnil něčím,co nedokážu popsat... snad je naplnil životem a Malah… a její magie.
Ano všichni mi věří - nesmím zklamat.
"Tvá pověst zde nic neznamená to Starobylí rozhodnou" …to mi dnes celý den zní hlavou.Ani nevím,jak jsem mohl usnout.Cítím malou bolest v zápěstí,to není dobré znamení.Poslední čas cvičím,až moc uzavírám se do sebe a raději přespávám zde venku,kde nebezpečí je můj bratr.Někdy v noci jen tak stojím a vnímám pach šelem.Cítím jak mé instinkty vnímají každý pohyb mezi stromy.Ano,poslední dobou se opravdu cítím jako ten,který je vyvolený.Ale jsem ten vyvolený ?
To Starobylí rozhodnou.
Ale teď již musím jit... slunce se sklání.
Anya mi připravila vše,co potřebuji… dokonce mi připravila koupel z léčivých bylin.Kožešiny a kožené pásky jsou tak,jak mají.Oba meče se opírají v rohu přesně tam,kde vždy ukládám zbraně před lovem.Nahřívají se u ohně a probouzí se v nich oheň.Oheň jako v mém srdci… je teplý jako má krev.Krev mých předků.Otec mi daroval pouzdra na meče.Cítím,že to je velká tíha i na něj.Daroval mi svá pouzdra…ta která jsou vyhotovena z nejděsivějších monster,které kdy tady pod svatou horou žily.Tak moc si cení dnešního dne.A já… já A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka… ve kterém proudí krev
Korlica……
Madawca……
Talica… tuto výzvu přijímám.
Beru na vědomí svůj osud.Beru všechnu tu váhu celého rodu na sebe.
Koupel krásně uvolnila všechny mé svaly.Anya mi pomazala tělo léčivými mastmi,které jen pro tuto příležitost vyrobila Malah.To ona - Malah - mě přivedla k mé lásce.To ona mi řekla,že legendy,pokud jim věříme,se stávají skutečné… kvůli ní jsem šel do podzemí hluboko do nitra zemně tam,kam ani kousek světla nepronikne... tam k zamrzlým řekám.Tam,kde pár minut bez pohybu,umrznete,nebo vás pohltí monstra o kterých se raději ani v příbězích a legendách nemluví.
Co to?Heh začíná pršet… čemu se vlastně divím?Dnes je vše proti mně.Já vím,že není,ale připadá mi to tak.Bude to těžké… sedím si tu u ohně,jezdím oblázkem po mečích,a pořád a pořád se mi nezdají dost ostré.Všichni mě pozorují a já cítím že okamžik pravdy se rychle blíží.Slunce je již dávno za půlkou své cesty... a já se na ní teprve chystám .Připadá mi jako by ještě nevyšel den... jako by teprve teď vše začínalo… teprve dnes večer začnu žít,tedy pokud se toho dožiji.Stařešinové se začali scházet... neklamná známka mého blížícího se osudu.Budu muset jít… projít uličkou cti.Kde všichni na mne budou hledět jako na někoho,kdo kráčí ve šlépějích svého otce,svého klanu… a tam v síni stařešinů dostanu požehnání… tam,kde mohou vstoupit jen ti největší a nejudatnější z nás…….A já A.Jey tam budu mezi nimi.Na místech,kde kdysi hodovali.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Je večer…slunce je červené,mírně prší... a je krutá zima…
Stojím tu … 20 schodů pod svým osudem…
Anyo…otče…Malah .. odpusťte … pokud zklamu… chci být pochován tam,kde to mám nejradši,tam na planinách.Na co to myslím?Dlouhých dvacet schodů. Co schod,to úcta, síla, posvátnost tohoto místa na mě působí.
"Pokaždé když o tobě slyším,bojovníku,tak se tvé skutky stávají stále legendárnějšími.Ale jen počkej.Blížíš se ke skutečnému vrcholu hory Arreat.Já jsem se tam nikdy neodvážil. Je to posvátné místo… naše nejsvatější.Legendy praví… je stráženo Starobylými, kteří brání v průchodu každému, kdo toho není hoden.Tvá pověst zde nic neznamená... to Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden" To říkám já Qual-Kehk…
Když sem viděl otce… seděl tam zamyšlený... mimo tento svět… má mysl se s ním rozloučila.Jakoby slyšel můj pozdrav,krátce na mne pohlédl.Hodně štěstí… v jeho očích jsem viděl něco,co jsem nikdy nepoznal.Hodně štěstí budu skutečně potřebovat.Došel jsem až sem na vrchol Arreat Summit.Vše je už v dáli za mnou…. už nemůžu zpět.
Korlic the Protektor…
Madawc the Guardian…
Talic the Defender…
Co schod to,myšlenka na to,co mne čeká… ještě půlku… celých dlouhých deset schodů.Musím se zastavit.Vydechnout… zařvat… cokoliv při čem se uvolním.
Tady odsud je vidět cele údolí Harrogathu.Zasněžené pláně Frigit Highlands… řeky… vše,co mám rád a vše,co nehodlám opustit.
Byl někdo ze smrtelníků tak blízko své smrti?Ano?Cítil to samé jako já?Cítil potůčky potu,které stékají po spáncích… dopadají na zem… a v hrobovém tichu slyšel tlukot svého srdce? …těch deset schodů mě dělí.Už jsou vidět mříže runových vrat… otevřou se? ...jsem připraven?
Ano ………………………….. otevírají se …otče ...A.n…y…….o…….
Ach…………………………..
Je tu takové ticho.Vítr přestal řvát a tiše zpívá píseň smrti.Stojím tu… jen vkročit… velký kruhový oltář a na něm ta kniha,co vždy říká pravdu. Kruhový oltář okolo kterého jsou obrovské pilíře popsané písmem,které nikdo nezná… ještě tam dobře nevidím,ale cítím,jak dávní předkové ke mně promlouvají…. " Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden…" Proč?Proč je oltář tak vysoko? Jdi… vzchop se,musíš jít… překročení prahu bylo tak nesmírně těžké… ale teď tu stojím.Přede mnou se pyšně tyčí kruhové bojiště s oltářem uprostřed.
Korlic the Protektor…
Madawc the Guardian…
Talic the Defender…
Tři obrovské zlaté sochy… to je den o kterém jsem snil a tolik se ho bál… nepříjemné mrazení v zádech se zesiluje každým krokem co se blížím….už z dálky budí respekt… hrůzu… obdiv…Jací ti museli být za živa… ach… jejich vyrýsované svaly svědčí o mnoha bitvách.Ach… ti jsou tak obrovští… instinktivně sahám na rukojeť svého meče a čekám…vím,že dokud je nevyzvu… nemám se čeho bát,ale ta velikost na mě působí… jdi… no tak… jdi… .V duchu si opakuji to co mám dělat… něco tu je,ano,cítím to,jen nevím,co to je… jako by mne ty sochy pozorovaly…vím-mam se utkat s Korlicem… Madawcem… Talicem…
ale nikdo neví,jak se co stane… poslední,kdo to věděl,byl otec Any.
Anyo,vím co děláš… prosíš mocné… cítím Tvé pouto až sem.
Stojím tu uprostřed tohoto světa… svatá kniha mne nějakou silou přitahuje k sobě… vánek mne ovanul,když jsem knihu otvíral.Až teď si uvědomuji,že zde vítr nefouká… nikdy jsem tento jazyk neuměl... ale vím,co se zde píše ..a také vím,že jsem právě otevřel svůj osud a že ho mám ve svých rukou.
"My jsme duchové… Nephalemu… starobylí… předtím než dospěješ musíš nás porazit… jen tak dosáhneš poznání… poznání Svaté Hory"
Konec 1.Dílu
Mocní 2.Díl
Co to bylo ???
Obrovská rána mne odhodila o par metru dal instinktivně sem se stočil k nejbližšímu pilíři... z oči sem si vytíral krev helma mě bodala do hlavy musel jsem ji shodit byla prorazena a na spánku sem cítil strašnou bolest... po par okamžicích sem jen tak mírně vykouknul z poza pilíře.Stali tam… pořád tam stali…. co to ?? jak to ?? už vím Madawc vůbec nevím jak ale jeho házecí sekera se svezla po mé helmě ...právě sem se znovu narodil...o mocni ten je tak rychlý...
Vytasil sem oba meče a silně sem dýchal schován za pilířem slyším kroky zleva i zprava mají mě v pasti musím vstat ..s velkou bolesti sem se zvednul
Cítím mrazivý dech Korlica jemný závan větru zprava mi poručil k zemi !!!Sekera se otřela o mé vlasy a zaťala se do pilíře prudce sem se protočil a dostal sem se Korlicovy do boku ruka opsala půlkruh a vši silou sem udeřil Korlicovy do zad.....Korlic jen mírně zasupěl.. Můj meč ho zasáhnul do ledvin pouze na plocho ..vytrhnul sekeru a ohnal se dozadu ránu jsem vykřikl ale z té rány jsem přestal cítit dlaně ale meče v mých rukou nepovolily .alespoň něco.
Utíkal jsem k nejbližšímu pilíři pres celou délku arény motal jsem sem se a porad sem si vytíral krev z oči... Kupodivu nejdou pomne neběží zamnou jen tak mírně a pomalu se blíží ..
Odtrhnul jsem rukáv a omotal si spánek alespoň už vidím...a opět kroky zleva ..zprava ještě jeden takový výpad a je pomne ne tak to být nesmí , obtočil jsem se okolo pilíře a s nevětší silou co sem v sobe nasel sem s meči v úrovni ramen s bojovým pokřikem vběhnul směrem do středu arény... Madawcova házecí sekera se zarazila do pilíře přesně tam kde sem před sekundou mel hlavu.... přilétla z leva alespoň si to myslím takže Korlic půjde zprava to znamená ze.... v tu chvilku sem pohlednul Talicovi do oči asi nečekal ze vyběhnu přímo do středu arény pravou rukou sem napřáhnul abych zasadil smrtelnou ránu .Talic stačil jen pozvednout mírně štít ale to stačilo aby ránu zablokoval meč se svezl s mrazivým zavitím po okraji štítu.Přepadnul jsem dopředu a v okamžiku kdy sem míjel Talica jsem dostal ránu štítem přímo do zad. Naštěstí sem nespadnul jen se mi podlomila kolena a já se stačil otočit .V ten okamžik mi před očima prolétnul meč a udělal mi krvavou ránu na tváři pozvednul jsem meče do bloku a zachytil jsem jen tak tak další ránu.Dostalo mě to na zem meče mam v bloku a pomalu ustupuji směrem do středu arény a Talic na mě doráží mečem nevypadá to ze by mu alespoň trochu docházeli sily....dostal mě až k oltáři o který se opírám a z posledních sil odrážím výpady .
Velká rána a meč mi vyletěl z ruky Talic napřáhnul k ohromnému úderu chytil jsem volnou rukou konec čepele a zdvihnul meč k bloku .
Udeřil……. čepel se mi zařízla do dlaně a ohromná bolest mě projela tělem...čepel se zbarvila do ruda.
Talic tlačí na můj blok a já už dlouho neodolám ….tomu tlaku…..aghhhh
Talic byl tolik zabrán aby můj blok rozdrtil ze sem mel poslední šanci na zázrak mírně sem se svážel k zemi opírajíc se zádami o oltář už sem skoro dosáhnul nohou na meč když si toho Talic všimnul ta sekunda mi stačila, mírně povolil..tlak... toho sem využil a otočil jsem se ke straně jeho meč se svezl po mém a odkryl mu bok z posledních sil sem se vzepjal k útoku malý rychlý půlkruh ...meč rozříznul vzduch tentokrát sem zasáhnul ostřím a rozříznul jsem Talicovy docela hluboko stehno... krev mi vystříkla na hrud a do obličeje... rychle sem mu podkopnul zraněnou nohu a byl sem kupodivu tak rychlý ze se zapotácel a spadnul k zemí....rychle jsem hmátnul po druhem meči...v tom okamžiku sem si pres krev v očích všimnul blížícího padajícího stínu...to Korlic na mě skočil se svoji obrovskou sekerou jen sem sebou stačil mírně pohnout sekera se zaryla přímo mezi mé nohy...Korlic mírně vyveden z míry ze sem stačil uhnout a že netrefil na malou chvilinku ztratil koncentraci. Prudce sem vyšvihnul nohu a Korlic dostal zásah přímo na bradu mírně se zaklonil. mihnul sem očima vpravo ale Talic zatím nevypadal ze by mě v nejbližší chvíli mel ohrozit.. udělal jsem kotoul do zadu a zajistil si pozici na úder jen co sem se přetočil ...v okamžiku co jsem se zvedal sem napřáhnul oba meče a zprava sem vedl útok dvojitým sekem byl jsem přesně na dosah Korlicova krku... bohužel rána do brady nebyla tak velká jak sem si myslel Korlic stačil i když stale zaraženou sekeru v zemi chytit a nadzvednout násadu kterou vykryl oba útočící meče najednou...to mne odhodilo nazpět a Korlic ji vytrhnul ...
V tom vzduchem zasvištěla Madawcova sekyra a rozříznula prostor mezi mnou a Korlicem toho sem využil a belhal jsem se za pilíře sekera narazila s ohlušujícím nárazem do oltáře vyšlehnul blesk jako 100 slunci a sekera se roztříštila....to my poskytlo chvilku kterou sem potřeboval a vyčerpaný sem se sesunul za pilíř na chvilku chráněn ...s jednou nebude tak mocný .. alespoň v to doufám.. rána na pravé dlani je hluboká až na kost utrhnul jsem další kus kožešiny a omotal si dlaň potom sem vzal meč a raněnou ruku sem si napevno přivázal k meči.
V tom okamžiku sem zahlednul stín a čepel mohutné Korlicovy sekery se my zařízla pod pravé rameno vykřiknul jsem bolesti a ještě v sede opírajíc se zádami o pilíř sem se ohnal ve směru odkud přilétla čepel ...přes ohromnou bolest sem zasáhnul cíl a přeťal jsem Korlicovy ruku v zápěstí.... Korlic zarval.... to bylo znamení vstávej okamžitě musíš pryč o pilířů...
V Korlicovy se rozhořel oheň odplaty a i s jednou rukou dokonale ovládal vypadly vůči mě..Madawc stal nehnutý o tři pilíře dal a sledoval drtivé rány svého bratra....nejspíš věděl ze tohle je už jen mezi mnou a Korlicem čestnost ho zavazovala k čestnému boji alespoň to tak vypadalo jeden na jednoho....
Korlic máchal sekyrou bez myšlenkovitě což je nejhorší to se nedá moc s úspěchem a hlavně dlouho bránit hnal mne pres celou arénu až ke dveřím odkud sem přisel...runová brána se blížila a její železné ostnaté kováni se mi vůbec nelíbilo. chce mne dostat k bráně a nabodnout na kováni...sekera mi prolétla nebezpečně blízko hlavy jen tak tak sem se stačil sehnout a závan smrti byl zas okus blíž...musím zaútočit a v okamžiku co mi nad hlavou proletělo ostří sem bodnul pravou rukou směrem ke Korlicovy zasáhnul jsem ale jen mírně ale to stačilo aby se přes Korlicuv opasek se začala valit temná červena krev ..k mému zděšeni si toho vůbec nevšímal udeřil do meče a tím si rozříznul břicho ještě víc neboť můj meč byl stale zasunut v jeho útrobách....zařval... mírně zpomalil ale útoky byly čím dal smrtelnější a znovu útok skrčil jsem se a najednou my žhavé jiskry spálily krk a záda..
Došlo mi to... jeho sekyra přejela po kováni brány sem par centimetrů od bodců na runové bráně.Korlic napřáhnul zvednul sekyru nad hlavu neměl jsem sílu v ten okamžik zaútočit jen sem se připravil na rozhodující uder…
A KORLIC UDEŘIL ………………………
…….zkřížil jsem meče a ustál výpad
Korlic je celým tělem na mně a já z posledních sil držím ostři jeho sekery par milimetru od oka … cítím jeho dech vidím mu do očí je v nich prázdnota, tma je to děsivé .Korlic znovu začal víc tlačit bodce runové brány mne začínají bodat do lopatek a zad....Korlic je naprosto ticho jen hluboké dýchání dává znát že má za sebou Dlouhý boj....začínají se mi třást ruce vysílením.
Jeden bodec už mam zaražen pár centimetru do ramena....Korlicovy se začínají trast nohy ale já na tom nejsem o nic lip.
Řvu bolestí
ŘVU …… strašný řev ohlušuje celé toto místo ta bolest.Zabral jsem…. o par centimetru sem dokázal odstoupit od brány ale porad cítím bodec ve svém pravém rameni teď nebo nikdy zkusím uhnout na stranu protočit se tak aby se Korlicova sekyra svezla po dveřích a já se mu dostal do zad...
………zapřel sem nohu
………… ... sem……..
…………….“ A.Jey syn Khallida-quaka „……….
Při těchto slovech řvaných bolestí jsem oba meče dal na stranu Korlic to asi čekal ale už mu docházeli síly a nebyl už tak rychlý... Sekyra která byla v mečích zaklesnuta dopadla na bránu jeden meč mi vypadnul ale v pravé ruce zůstal... do stal sem se mu do boku levou rukou sem ho chytil zezadu za krk a natlačil jsem ho směrem k bráně pravou rukou sem bodnul do břicha a čepel mého meče projela až skrz záda...nabodnul se hlavou na bodec brány a ten mu rozlomil lebku... padl jsem k zemi
zem se začala trast a mlha se opět začala line plazit tentokrát z oltáře směrem ke mne obepisovala nerovnosti země a blížila se.....tak to je konec jestli zase obživne…tak je to konec... mlha se u mne zastavila..pote mne obešla a začala stoupat vysíleny sem jen sledoval co se bude dít.... z mlhy začaly vystupovat ženy .. bíle oděné…. dlouhé závoje...blankytná skoro průhledná kůže…prázdné obličeje bez citů a přesto sem cítil pokoru….. ………………..zármutek…….
obstoupily bránu kde bylo bezvládné Korlicovo tělo nabodnuto na bodcích... jemně ho vzali do svých náruči a za jemného Pokorného zpívání ho odnášely směrem k oltáři až se úplně rozpustily....
BRATŘE !!!!!
Madawc a Talic zarvali mim směrem.....Madawc mel ovázanou ránu na stehně a jeho meč pulsoval krvavé rudou září
BRATŘE ...........................
Zvednul jsem se... vzal Meč... ale v pravé ruce sem přestával mít cit meč sem táhnul po zemi za sebou a nepříjemný skřípavý jekot byl znamením ze stale ještě žiji !!! Oba bratři stali u oltáře a cekaly až dojdu do středu....
BRATŘE ...........Madawc zaútočil první....
….. měl Talicův štít bylo vidět že Talicova rána na stehně byla vážnější než se mi zprvu zdálo Talic zůstal stát a pozoroval nás takto povzbuzen sem vykryl Madawcův útok ale z rány pod ramenem mi vytryskl pramen krve... Madawc si je vědom ze pravou ruku mam silně zraněnou….dlaň mam rozříznutou ze ani pořádně neudržím meč pod ramenem ránu a v lopatce ..... a naschvál utočí na pravou stranu .... pravá ruka se už spis jen bezvládné pohupuje podél těla s přivázaným mečem ... ale porad může a musí bojovat.... ustupoval jsem k pilířům tam se budu moct více kryt.... Madawc to tušil a utočil s čím dál větší silou ohnal se sekyrou ale z ničeho nic zastavil byl sem připraven na kryti ale místo toho přišla z druhé strany rána štítem přímo do pravého ramene odhodilo mne to a přisel jsem o jeden meč dopadl tak daleko ze sem ani nepomyslel jak ho získat nazpět
…….. dopadl jsem k pilířům.. narazil jsem hlavou a na par sekund sem omdlel..probral jsem se právě v okamžiku kdy sekera svistěla na můj krk zapřel sem meč o pilíř a sekera dopadla....jiskry mi dopadli na obočí sekyra se svezla po meči a její dřevena násada se zlomila Madawc upustil sekeru a vtom sem zaútočil rána ale dopadla na štít a meč se za hřmění a skučení run vypadávajících z meče rozpadl na tri časti.....Madawc odhodil štít a Chytil mne pod krkem jeho stisk je mocny a chladny.... vší silou sem ho kolenem kopl do břicha nečekal to a proto povolil to sem využil a loktem sem mu zasadil ránu do oka zarval zapotácel se par kroku zpět ale s ohromnou rychlosti zaútočil pěstí...instinktivně sem zvedl obe ruce k obličeji a očekával jsem drtivý a Konečný uder.
……………………...A..N..Y..O... OTČE .. MALAH.....
……………………………..ODPUSŤTE MI …..ZKLAMAL ….JSEM…..
.......V tom okamžiku mne zalila obličej tepla hustá krev...Madawc s prokletím řval a utíkal pro štít který zahodil o par kroku dal....až teď mi to došlo třetí část meče rukojeť a část ostři mi stale zůstávala přivázána k ruce Madawc si toho nevšimnul ....o mocni dekuji
…….. sesunul jsem se k zemi…….
……………. Madawc stál několik metru ode mě .. z obočí mu tekla krev. V levé ruce drží…..Ancient´s pledge….. pravou má podél těla chybí mu čtyři
prsty…odseknuté u prvních článků .. v boku má střepinu z mého meče a silně krvácí…slyším až sem jak těžce oddechuje kouká na mne bez náznaku pohybu .. Talic se opírá o oltář a přidržuje si u rány léčivé byliny… nabíráme síly… pokusil jsem se vstat a kupodivu to šlo docela dobře . Madawc zařval a rozeběhnul se ke mě nečekal jsem to... vůbec sem to nečekal... napřáhnul se a zaútočil štítem v úrovní pasu... úplnou náhodou a s velkým štěstím sem uhnul Madawc okolo mne prolítnul ..dal do toho úderu tolik že se několikrát otočil a spadl k zemi o několik metrů dál.... meč .... musím pro meč ... !!!
Otočil jsem se a šel jsem pro něj...HEEJJJJJ ...!!!!! Otočil jsem se Madawc ležel na zemi a v ruce držel zlomenou házecí sekeru ... NE !!!
Vydechnul jsem ........
Madawc zařval a hodil zlomenou sekeru po mě...neuhnul jsem sekyrka se my zaryla do lýtka a já padnul k zemi... ten meč...musím mít ten meč...vytrhnul jsem sekyru z nohy naštěstí to nebilo tak hluboko ale jen tak se na ní nepostavím.. plazil jsem se pro meč zanechával jsem za sebou krvavou stopu ... už sem par centimetrů už ..už...se ho dotýkám....
MADAWC...... stal na meči a s výsměchem ve tváři a pohupováním prstu zdravé ruky z leva doprava naznačil takhle to nepůjde..vzal mě pod krkem vytrhnul zbytek meče a mrštil se mnou o zem..... když mě znovu chtěl chytit... zakousnul jsem se mu do krve do ruky .... odhodil mě ....
TEĎ ZEMREŠ ..... hnalo se mi hlavou ..
Blížil se ke mě hledal jsem cokoliv čím bych se mohl bránit.....meč ..... MEČ ... rukojeť se dotknula mé dlaně ano..... našel jsem v sobe poslední kapky síly postavil jsem se. Ohromná bolest v noze mi oslabovala vnímání ale stál jsem . Madawc si všimnul že mam meč.. a vzal si štít....... stojíme proti sobě....teď to skončí až se proti sobě rozběhneme jeden z nás padne oba to cítíme ...
......... ANYOOOOOOOOOOOOOO
......... BRATŘEEEEEEEEEEEEEEEEE
Vyrazil sem první kryl jsem si pravou stranu a běžel....Madawc se ještě ohlédnul na bratra
A rozběhnul se proti mě .... země se třásla a můj meč pulsoval rytmem mého srdce......
Srazili jsme se ... Madawc mi zasadil ránu přímo do pravého ramene krev vytryskla proudem a jeho štít se zbarvil do ruda . V okamžiku co sem dostal úder sem se zrovna snažil obtočit okolo Madawca ale ten s tím již počítal jen sem matně švihnul do prázdna a meč mi vypadl z ruky .... kupodivu sem zůstal stát . Otočil jsem se..... Madawc se mi koukal do očí ..
Stál jsem tam bezmocný..... Madawc stal proti mě pořád se štítem a koukal se na mě....
........... NA MĚ ................................................
Mlčky na mě koukal ... a já cítil ...jak vedle mne .. smrt připravuje smlouvu....
MADAWC .......z nosu mu vytékal malý pramínek krve.......... mírně se zasmál spíš jen zašklebil a pustil štít....
............zaklonil hlavu..... a pak mi to došlo.. na krku se pomalu otvírala štěrbina zvětšovala se potom začala z rány prýštit krev až se hlava oddělila o těla ....tělo dopadlo na kolena a pomalu se sesunulo ke straně...slunce zapadlo vůbec sem si to nestačil uvědomit....
Zem se zachvěla začala se třást a mlha opět začala ….vyvěrat ze země ....ze zákoutí ze stínu pána noci......z mlhy začaly vystupovat ženy s pochodněmi rozestoupily se okolo cele arény a zapálily louče ..potom se vydali k bezvládnému tělu Madawca byly to ty samé postavy ale něco v nich bylo jiné byli stále bíle oděné….závoje...blankytná skoro průhledná kůže…prázdné obličeje bez citů a přesto něco jiného na nich bylo...ano už nejsou celé v bílém od spodu jsou jejich šaty nasáklé krví ....o mocni proč ????... jemně zvednuli ostatky Madawca a odcházely ke středu k oltáři...najednou se zastavily a jedna z nich se otočila ..pohlédla na mě mlčky ...chvilku ale jen skutečně malou chvilku mě pozorovala.. začala jemně zpívat...otočila se a opět se všechny rozplynuli za jemného pokorného zpívání směrem k oltáři ....
Konec 2.Dílu
Mocní 3.Díl
...............TALIC...................
...nic neříkal... stal tam a ve hře ohně se stíny bylo vidět jeho tělo ošlehané mnoha bitvami... rána na jeho noze už tolik nekrvácela jeho meč svítil do noci ohnivou září a strach z něho jsem cítil až do morku kostí.Zvedl ruce nad sebe a zařval.
Talic už měl zase meč i se štítem u sebe.Zvedl jsem svůj meč a čekal jsem na to, co můj osud připravil.Talic se rozběhnul ke mně a chlad večera se zaryl do mých krvácejících ran.Zvednul jsem meč.Talic za běhu napřáhnul a když jeho ohnivá čepel dopadala směrem ke mě zaťal jsem svaly. Sebral jsem všechnu sílu co my zbyla a zařval jsem do tmy.Naše meče se střetli.Náraz mě odhodil.Rychle jsem se otočil po směru odkud sem očekával další útok ten ale nepřišel.Dal jsem meč dolu a sledoval Talica jak se zvedá ze země o pár metrů dál.Dýchá již velmi ztěžka ale já na tom nejsem o moc lépe.
Oba v šeru ohně na sebe koukáme.Jsem vyčerpaný.Ten slaný pot mě štípe v ranách od souboje.Nebýt toho tak už ani nevnímám že jsem naživu.Ano stále jsem naživu.Musí být nejspíše velká zima.Od pusy stoupá pára, mám husí kůži ale to bude spíše strachem než zimou ... Tento souboj nebere konce.Kolikrát jsem si už myslel že sem na konci svých sil a vždy jsem našel další sílu na útok.Vždy jsem dokázal zvednout meč k útoku, obraně.Jestli jsem si myslel že tato zkouška bude těžká tak to čím procházím je samotné peklo.
Rozhodnul jsem se.Už to musí skončit.Postavil jsem se jako první.Talic to zpozoroval a napřímil se.Pozvednul meč a vyšel proti mě.Ačkoliv ještě před chvilkou vypadal vyčerpaný a zhluboka oddychoval, nyní kráčel proti mě zcela soustředěný a bez známek únavy.
Zaútočil.Meče na sebe dopadaly s lehkostí kovářského kladiva tvarujícího kov v meč.Ránu jsem stěží zachytil a úder štítem sem již dostal na plno.Naklonil jsem na stranu a stačil uhnout dalšímu švihu meče.Teď přijde rána od štítu.Ano přišla nemýlil jsem se .Meč sem měl připravený na správném místě. Štít dopadnul. Ozvalo se zasyčení a štít explodoval.Špička mého meče se šťastnou náhodou trefila do spáry kde byla vložena posvátná runa ort.Toto porušení rovnováhy štítu způsobilo že štít který nasával magii těchto run, přestal fungovat tak jak měl a magie uvolněná uvolněním runy ort způsobila výbuch.
Přestal jsem už úplně cítit pravou ruku.Ale dokud někdo dokáže zvednout zbraň nebude konec.
Talic pozvedl meč a špičkou čepele ukázal na mě.Nevím zda to byl výsměch nebo úcta k protivníkovy. To už se asi nikdy nedovím. A opět se naše zesláblé postavy střetly.Talic útočí z leva zprava a já se teď pouze bráním a doufám že Talic udělá chybu.Ale v takovém souboji už jde spíše o to kdo déle dokáže udržet svojí zbraň.
Talic mě zatlačil k bráně.Smrtelné bodce se opět nebezpečně přibližují a zase pociťuji chlad smrti.Švihnul mečem a .... netrefil.Zaútočil s takovou razancí že i když minul jeho loket my uštědřil přesný zásah do čela.Talic nekoordinoval svůj úder a bokem svého těla do mě vrazil ... Ta síla úderu nás oba strhla k bráně oba jsme dopadli na smrtonosné bodce.Talic dopadl na bodce jako druhý.Zatím co mě se bodec jen mírně zaryl do stehna, Talicovi projel dost silně bokem. Brána se zachvěla a otevřela se.Oba dva jsme se odlepily od bodců a padali jsme po schodech dolů.Dopadl jsem tvrdě ale stejně jako Talic. Oba beze zbraní které zůstali asi tak v půli schodů. Nikdo z nás určitě nemá chuť se otočit a nabídnout své záda jako lehký cíl. Pro zbraň tedy nikdo určitě nepůjde tedy já určitě ne. Pomalu se zvedám a cítím napjaté svaly po celém těle.Talic se už také zvedá. Ta rána na boku mu silně krvácí ale nedává najevo ani známku slabosti. Stojíme proti sobě vysílení a naše rány jsou znamením dlouhého boje který ne a ne skončit. Muž proti muži. Pěst proti pěsti. Žádné zbraně jen síla co v nás zbyla.
Talic se napřímil a zaútočil.Nečekal jsem to a jeho pěst mi uštědřila ránu do břicha.Sem na kolenou... ach to je bolest. A další rána mě položila k zemi. Talic si na mě sednul a pěstmi útočí na hlavu.Ruce mám před obličejem a snažím se schytat co nejmíň ran.V rukou přestávám mýt sílu.Pokud se co nejdříve neuvolním tak... Vzal jsem zbytek sil a kolenem jsem kopnul Talicovi do zad.Nečekal to, byl tak ponořen do útoku že zapomněl na obranu. Kopanec ho mírně vychýlil do strany a já jsem toho využil. Svalil jsem ho ke straně. Ležel vedle mě na zádech jen krátký okamžik ale toho jsem stačil využít.Seknul jsem loktem do strany a zlomil jsem mu nos.Přesně v ten samy okamžik zaútočil i Talic a jeho pěst mi roztrhnula obočí. Zůstal jsem ležet. Talic se odvalil o tři, čtyři kroky dál a také zůstával ležet. Musím vstát ... musím jít pro meč dokud Talic leží. Otočil jsem se směrem ke schodům a začal jsem se plazit pro meč. Talic se stále nezvedal. Ještě kousek a jsem u schodů. Ne... Talic zpozoroval o co se snažím a snaží se mě dostihnout ale stejně jako já není schopen se postavit na nohy. To je mé štěstí musím toho využít. Naneštěstí pro mne je rychlejší... ach... kde tu sílu bere ? Už jsem u schodů už jen kousek.Ještě deset schodů a mám meč. Když jsem byl už jen na dosah ruky u meče tak mě Talic mě chytil za kotník. a táhnul mě zpět dolů. Hlava my narážela o schody a krvavá stopa kterou jsem zanechával za sebou měla pachuť smrti. Kopnul jsem volnou nohou Talicovi do obličeje ale jeho stisk pouze zesílil. A znovu a znovu jsem se snažil vymanit ze stisku Talicova sevření. Nakonec se mi to podařilo ale Talic mě stačil stáhnout úplně dolů na začátek schodu. Po chvilce jsem se začal škrábat na nohy a snažil jsem se postavit. Talic se zjevně snažil o to samé. Opíral se o zeď a mírně se sunul směrem nahoru. Já jsem se posadil na první schod, vzepřel jsem se o něj a postavil jsem se. Mám dvě možnosti. Jít proti Talicovi nebo se otočit a doufat že jsem schopný dojít pro meč a také doufat že Talic nebude schopen být tak rychlý a nedostane se mi do zad. To by byl můj konec. Ne... nebudu riskovat a pro meč tedy nejdu!
Vůbec jsem si nevšimnul jak chladné, temné a tajemné jeskyně tu jsou. Ani při cestě jsem sem si toho nevšimnul. A přitom právě z této jeskyně vedou schody na tak posvátné, krásné a přitom smrtící místo. Smrt ... Zvláštní slovo které říká vše a přitom nic.Jedna smrt znamená jeden konec ale začátek mnoha životů.Můj lid věří že jdeme se smrtí z pátky ke svým kořenům, kořenům země.A tím se stáváme vším v co věříme... Věřím že když jsem došel až sem, dojdu až na konec tohoto dne. Dne... který má oblohu zbarvenou rudě a kdy ke mě promlouvají předkové svých předků. Nyní je již obloha zahalena černým a chladným, panem noci a moc tohoto místa na mě dopadá čím dál tím víc.
Riskovat .. heh ... teď už není moc šancí. Půjdu pro meč.Přeci jenom půjdu.Velmi pomalu jsem se začal otáčet a každým kouskem napjatého těla jsem vnímal jakýkoliv pohyb.Otočil jsem se a v napjatých svalech sem čekal na výkřik do tmy, který by vyřknul „ já jsem tvá smrt “ .Talic se stále nehýbal.Co se to děje ? Čeká ? A jestli ano na co ? „No tak A.Jey musíš jít,tak jdi “ ano musím Anya na mě čeká.Všichni vlastně na mě čekají, celá naše osada.Celý náš národ se opět potřebuje sjednotit a já jsem nástrojem sjednocení.
Je to divné.Každým svým svalem vnímám jakoukoliv známku pohybu za mnou ale stále se nic neděje.Dva kroky a pak už jenom sehnout se pro meč a...
Stojím z posledních sil nad mečem.Slyším kapky co dopadají ze stropu jeskyně na zem i mírný pohyb mnoho malých nohou brouku a plazení všech možných červů.Kdyby v tuhle chvilku něco udělalo velkou ránu asi bych ohluchnul.Jakýkoliv pohyb... úplně vše jsem cítil každým kouskem mého těla.Talic stále nic nedělá ještě než se pohnu směrem k meči pomalu se otočím.Musím vědět co Talic dělá.Otočil jsem se.Talic na mě pohlédnul zvedl ruku a dlaní směrem k nebi které bylo schováno nad jeskyní mě vyzval ať zvednu meč.Ve chvíli kdy jsem meč zvednul jsem si uvědomil pravdu.Meč může nosit jen Talic.Jeho meč mnou projel žhavým spalujícím ohněm a spálil my dlaň.Odhodil jsem ho a meč se zabodnul pod schody.Tak to je konec.Kousek od Talica... heh.Rozeběhnul jsem se.Talic nečekal na nic a udělal totéž.Talic byl blíž.O moc blíž.Skočil jsem právě v ten okamžik kdy Talic šahal na rukojeť meče.Srazil jsem ho na záda.náraz byl silný Talic zůstal ležet bez známek odporu a meč mu ležel v dlani.Nesvíral ho ani nejevil známky že by se o to chtěl pokusit.chytil jsem ho pod krkem sice mírně ale dost nato abych ho měl ve své moci.Mrazivý závan my proniknul do zad.
Prudce sem otočil hlavu ale stále sem seděl na Talicově hrudi. Stáli tam.Opět bíle oděné…. dlouhé závoje... Po schodech stékala mlha a naplňovala chodbu mým osudem.Žena v předu se na mě významně podívala jakoby my chtěla říci nyní rozhodneš o svém osudu.Ano čekaly.Čekaly až to ukončím.Pomalu jsem se otočil.Talic mírně oddechoval a bylo patrné že se už o žádný výpad nepokusí.Byl poražen.Stále sem ho držel pod krkem.Přitáhnul jsem ho těsně před svůj obličej.Naše pohledy se střetly. „ Talicu teď naplním osud“.Pozvedl jsem jeho meč a přes všechnu bolest co my způsoboval jsem ho pozvednul špičkou vzhůru.A poté jsem ostří meče který mě zraňoval namířil na Talicovo čelo. „Teď to ukončím“ jsem si pomyslel.S instinktem raněného zvířete jsem napjal svaly a dal povel ruce bodni.Nic se ale nestalo... Nemohl jsem... to by byla vražda nebo ne?Je naprosto bezbranný jen čeká.Ještě jsem jednou zkusil poručit ruce aby vše ukončila ale nemohl jsem.Ne nemohu takhle ne ... v boji ano ale takhle by mé svědomí už nebilo nikdy čisté.Ve válce mezi klany to bylo jiné ale tady... tady nemohu.Odhodil jsem meč někam do strany a slyšel jsem jak dopadl na stěnu jeskyně a poté na zem.Zvednul jsem se a popošel ke stěně jeskyně o kterou sem se opřel a svezl se k zemi.
Mlha mého osudu obklopila Talica a ženy které byli opět ve sněhově býlích šatech ho zvednuli a odnesli ho někam za schody kam jsem nevyděl.Zavřel jsem oči a čekal...
Probudil mne jemný hlas v mé hlavě.Vstávej A.Jey syne stařešiny Khallida-quaka.Pomalu jsem otevřel oči a vzhlédnul nahoru ku bráně tam kde končí schody a tam kde začal můj osud.Opět tam stály.Postavil jsem se.V mé mysli znělo zklamal jsem... začal jsem o tom přemýšlet.Z ničeho nic žena která stála v čele promluvila.Nezklamal jsi ... Tvá čest zvítězila nad chutí zabíjet.Nezabil jsi když si nemusel a tím jsi uspěl.Tvá čest,silné a čisté srdce je to jediné co v životě máš.Mnoho událostí přijde bude trvat a pomine ale toto budeš mít vždy a právě toto tě v životě bude řídit.Vybral jsi se správným směrem.Prokázal jsi soucit a jako takový po par dnech pochopíš tajemství hory.Ženy se otočily zády a začali odcházet.S nimi odcházela i mlha která ze mne smívala těžkost tohoto dne.
Ale... vyřknul jsem.Vše pochopíš ..... Sklonil jsem hlavu a najednou mě zaplnil pocit toho co se stalo.Ano opravdu jsem uspěl.Ještě naposled jsem pohlédnul k bráně která mi určila kam jít.Stáli tam... beze šrámů... bez známek jakékoliv agrese.Jen tam stály. Talic,Korlic i Madawc.Všichni tři současně pokynuly hlavou.Obrátily se o odešli s posledními zbytky už prořídlé mlhy.Nemělo už déle cenu tu otálet.Pomalu jsem se otočil a pomalými kroky jsem odcházel hlouběji do jeskyně odkud jsem se poprvé za svůj život vnořil do života.
Jsi A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka a byl jsi předurčen zachránit tento svět.Ozvalo se třemi hromovými hlasy za mnou... věděl jsem kdo to byl.A také jsem při této větě pochopil že Talic se naschvál nebránil, jen proto aby otevřel čistotu mého konání.
Ale to,co mělo následovat a jak dlouho jsem vlastně na této hoře poznání byl a že Anyu několik let neuvidím,to sem měl zjistit až po příchodu domů.Domů do svého tábora.Do tábora který už nebyl mým domovem.
Ale to je už jiný příběh mého života a mého konání.
Konec
Píšu toto psaní těm,kteří přijdou po mě a najdou tuto úlevu mého srdce.. dnes již nejsem živ,ale vy moji potomci čtěte tuto pravdu o svate hoře …
Tak je to tu…
Ráno … tady na svaté hoře Harrogathu
Dnes se ukáže,jak hodně jsem dospěl v muže. Anya už od rána zpívá písně a Lazruk ukoval dva nejlepší meče,co jsem kdy viděl... hodně mi pomohou.
Nevím sice co dnes dopoledne budu dělat,ale určitě vím,že při západu slunce budu mrtvý a nebo budu muž .Jeden z mnoha z našeho klanu tady na svate hoře.
Anyu mám rád.Nevím,co by si beze mne počala,už by se asi nikdy tak krásně neusmívala.Pamatuji si,že když jsem byl malý poslouchal jsem legendy o Nihlathakovi mágovi,který zaklel překrásnou dívku ... někde v podzemních řekách,tady pod svatou horou ... Nebudu zde psát,jak se udály věci po kterých jsem zkrvavený a zjizvený natáhnul čerstvý vzduch do plic… to je jiný příběh,ale dnes již vím,že vše co my Malah vyprávěla,byla pravda…
Když jsem dnes ráno přišel k Malah,pošeptala mi "přijde temný den,kdy se přes nás přelije zkáza jako proud krve a ohně,a nezanechá za sebou nic víc,než popel našich lidí…" Nevím zda je to pravda,ale moc klidu mi to dnes určitě nepřinese.Dnes není zrovna krásný den,ale to tady není vlastně nikdy… snad je to dneškem,kdy se mi zdá vše poněkud pochmurné.Nesmím zklamat Anyu.Ne dnes.Ne dnes večer… .Pokud budu stále mezi živými,budu A.Jey,syn stařešiny Khallida-quaka a muž mé milované Any.
Jsem Barbar…nepláču a bolest přijímám jako něco,co přináší život tady na svaté hoře,ale pokud zklamu,věřím,že mému otci způsobím takovou bolest, co žádny meč ani sekera nedokáží způsobit.Věří mi,jsem poslední z rodu a nesmím zklamat.Možná proto tíha všeho na mě dopadá s takovou silou… ano síla to je to,co barbar uznává.Vím to …dnes mne o tom přesvědčí osud...
Nevím kolik z nás věří na osud ale já ano.
Meče,co vyrobil Lazruk jsou lehké,ale nesmírně pevné… udělal je dokonalé,ale co jsem také mohl čekat,ne?Pevně drží v ruce a ta kůže z divočáka na rukojeti velmi dobře pohltí pot.A že se potit budu…heh.Zatím se směji,ale až přijde večer,nesmím ukázat ani chloupek jakéhokoliv citu. Byla by to moje smrt !!!Ano
smrt.Poslední čas o ní přemýšlím neustále…co by bylo s naším klanem?Musel by se podrobit jiným klanům?Zcela jistě ano.To nesmím dopustit.
Ale teď jsem tu sám tady na planině...na planině Frigit Highlands a vítr mě bičuje do obličeje.Jen tu tak stojím se zavřenýma očima a vnímám tento nehostinný kraj.Hodně cizinců se diví,jak tu můžeme žít,ale já jsem spokojený.Nedokázal bych usnout bez řvu šelem a nářku větrů.Vyšel jsem si sem odpočinout a trochu trénovat.Otec mi dal pár rad a triků,které určitě nejsou k zahození.Ale to je teď až na druhém místě.Jsem tu abych splynul s přírodou,a také musím přinést něco k jídlu.I když jsem nemusel a mohl jsem se soustředit na večer,bral jsem to jako odlehčení a tak trochu protáhnutí svalů.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Tolik legend jsem o nich slyšel... a dnes...již dnes…se s nimi utkám… co se k tomu dá dodat?Ne nesmím na to moc myslet.Zajdu k řekám do podzemí,tam,kde jsem poprvé uviděl Anyu.Ano tam ve zdech…chladných a temných… tam si rozpomenu,jaké to je cítit,že jsem uspěl.I když polomrtvý,stále jsem dýchal,a v
okamžiku provolání mého jména jsem věděl,že tato zkouška nebyla poslední.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Bratři….které rozdělila smrt….slyšel jsem mnoho příběhů,ale dnes budou stát proti mně.Ať dělám,co dělám,pořád na to musím myslet.Bylo to při poslední válce klanů… když už bitva byla prohraná,oni jediní zůstali stát plní šrámu a krvavých ran… nikdo vlastně neví co se přesně stalo,ale když se nepřátelé přiblížili...
Korlic,Madawc a Talic zařvali tak šíleným a nepopsatelným křikem,že všichni nepřátele byly uvrženi do podivného spánku.Když se probudili stali bratři zkamenělí v bojovém křiku tak,jak z posledních sil zvedli své zbraně.Od té doby žijí klany v poklidu a jednou za dlouhý čas se najde bojovník,který musí projít jejich zkouškou...síly a cti.......
Ano,čistota mého srdce,o to se nebojím,ale budou mi stačit síly?Až vyjdu po schodech slávy a cti,ale i zapomnění poprvé je uvidím… a poprvé přečtu řádky knihy,kterou napsali očití svědkové toho,co změnilo náš svět tady na svaté hoře.Poprvé uvidím svatý kruhový oltář,který už desítky let mohli vidět jen ti
vyvolení z našich řad.Všichni,co prošli zkouškou,jsou zavázáni mlčením,co četli … i proto je tolik dohadů,co se vlastně stalo.
Ale teď se pokusím usnout……… Anyo……….?
" Je tu jedna záležitost, o které váhám, zda Ti ji sdělit, ale věřím, že ty jsi jediný, kdo mi teď může pomoci. Anya, dcera jednoho našeho zavražděného vůdce, je už nějaký čas pryč. Je to udatná a chytrá žena s kuráží jako nikdo jiný. Jedné noci, jsem zaslechla ji a Nihlathaka hádat se kvůli smrti jejího otce. Na druhý den byla pryč. Prosím, jestli můžeš, najdi Anyu a přiveď ji zpět. Ona už bude vědět, co s Nihlathakem."
……………………..Anyo…………….Anyo…Anyo…..už zas….?..Anyo………………
Ach …….byl to jen sen…….
Slunce je v půli své cesty…
Ó ano,ty meče jsou opravdu lehké… nekladou vůbec žádný odpor větru… velké,posázené magickými runami,děkuji Malah jsi jako moje matka.Dnes si poprvé povídám s meči …teď již vím že to jsou prodloužení mého těla a tak se k nim musím chovat… zvlášť dnes.Cítím jak v mých rukou pulsují - cítí boj.Pokud to nebudu zvládat,věřím,že tyhle meče mně povedou samy.Anya sama putovala několik dnů a nocí a hledala ten správný kov na tyto dva skvosty a Lazruk je naplnil něčím,co nedokážu popsat... snad je naplnil životem a Malah… a její magie.
Ano všichni mi věří - nesmím zklamat.
"Tvá pověst zde nic neznamená to Starobylí rozhodnou" …to mi dnes celý den zní hlavou.Ani nevím,jak jsem mohl usnout.Cítím malou bolest v zápěstí,to není dobré znamení.Poslední čas cvičím,až moc uzavírám se do sebe a raději přespávám zde venku,kde nebezpečí je můj bratr.Někdy v noci jen tak stojím a vnímám pach šelem.Cítím jak mé instinkty vnímají každý pohyb mezi stromy.Ano,poslední dobou se opravdu cítím jako ten,který je vyvolený.Ale jsem ten vyvolený ?
To Starobylí rozhodnou.
Ale teď již musím jit... slunce se sklání.
Anya mi připravila vše,co potřebuji… dokonce mi připravila koupel z léčivých bylin.Kožešiny a kožené pásky jsou tak,jak mají.Oba meče se opírají v rohu přesně tam,kde vždy ukládám zbraně před lovem.Nahřívají se u ohně a probouzí se v nich oheň.Oheň jako v mém srdci… je teplý jako má krev.Krev mých předků.Otec mi daroval pouzdra na meče.Cítím,že to je velká tíha i na něj.Daroval mi svá pouzdra…ta která jsou vyhotovena z nejděsivějších monster,které kdy tady pod svatou horou žily.Tak moc si cení dnešního dne.A já… já A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka… ve kterém proudí krev
Korlica……
Madawca……
Talica… tuto výzvu přijímám.
Beru na vědomí svůj osud.Beru všechnu tu váhu celého rodu na sebe.
Koupel krásně uvolnila všechny mé svaly.Anya mi pomazala tělo léčivými mastmi,které jen pro tuto příležitost vyrobila Malah.To ona - Malah - mě přivedla k mé lásce.To ona mi řekla,že legendy,pokud jim věříme,se stávají skutečné… kvůli ní jsem šel do podzemí hluboko do nitra zemně tam,kam ani kousek světla nepronikne... tam k zamrzlým řekám.Tam,kde pár minut bez pohybu,umrznete,nebo vás pohltí monstra o kterých se raději ani v příbězích a legendách nemluví.
Co to?Heh začíná pršet… čemu se vlastně divím?Dnes je vše proti mně.Já vím,že není,ale připadá mi to tak.Bude to těžké… sedím si tu u ohně,jezdím oblázkem po mečích,a pořád a pořád se mi nezdají dost ostré.Všichni mě pozorují a já cítím že okamžik pravdy se rychle blíží.Slunce je již dávno za půlkou své cesty... a já se na ní teprve chystám .Připadá mi jako by ještě nevyšel den... jako by teprve teď vše začínalo… teprve dnes večer začnu žít,tedy pokud se toho dožiji.Stařešinové se začali scházet... neklamná známka mého blížícího se osudu.Budu muset jít… projít uličkou cti.Kde všichni na mne budou hledět jako na někoho,kdo kráčí ve šlépějích svého otce,svého klanu… a tam v síni stařešinů dostanu požehnání… tam,kde mohou vstoupit jen ti největší a nejudatnější z nás…….A já A.Jey tam budu mezi nimi.Na místech,kde kdysi hodovali.
Korlic……
Madawc……
Talic…….
Je večer…slunce je červené,mírně prší... a je krutá zima…
Stojím tu … 20 schodů pod svým osudem…
Anyo…otče…Malah .. odpusťte … pokud zklamu… chci být pochován tam,kde to mám nejradši,tam na planinách.Na co to myslím?Dlouhých dvacet schodů. Co schod,to úcta, síla, posvátnost tohoto místa na mě působí.
"Pokaždé když o tobě slyším,bojovníku,tak se tvé skutky stávají stále legendárnějšími.Ale jen počkej.Blížíš se ke skutečnému vrcholu hory Arreat.Já jsem se tam nikdy neodvážil. Je to posvátné místo… naše nejsvatější.Legendy praví… je stráženo Starobylými, kteří brání v průchodu každému, kdo toho není hoden.Tvá pověst zde nic neznamená... to Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden" To říkám já Qual-Kehk…
Když sem viděl otce… seděl tam zamyšlený... mimo tento svět… má mysl se s ním rozloučila.Jakoby slyšel můj pozdrav,krátce na mne pohlédl.Hodně štěstí… v jeho očích jsem viděl něco,co jsem nikdy nepoznal.Hodně štěstí budu skutečně potřebovat.Došel jsem až sem na vrchol Arreat Summit.Vše je už v dáli za mnou…. už nemůžu zpět.
Korlic the Protektor…
Madawc the Guardian…
Talic the Defender…
Co schod to,myšlenka na to,co mne čeká… ještě půlku… celých dlouhých deset schodů.Musím se zastavit.Vydechnout… zařvat… cokoliv při čem se uvolním.
Tady odsud je vidět cele údolí Harrogathu.Zasněžené pláně Frigit Highlands… řeky… vše,co mám rád a vše,co nehodlám opustit.
Byl někdo ze smrtelníků tak blízko své smrti?Ano?Cítil to samé jako já?Cítil potůčky potu,které stékají po spáncích… dopadají na zem… a v hrobovém tichu slyšel tlukot svého srdce? …těch deset schodů mě dělí.Už jsou vidět mříže runových vrat… otevřou se? ...jsem připraven?
Ano ………………………….. otevírají se …otče ...A.n…y…….o…….
Ach…………………………..
Je tu takové ticho.Vítr přestal řvát a tiše zpívá píseň smrti.Stojím tu… jen vkročit… velký kruhový oltář a na něm ta kniha,co vždy říká pravdu. Kruhový oltář okolo kterého jsou obrovské pilíře popsané písmem,které nikdo nezná… ještě tam dobře nevidím,ale cítím,jak dávní předkové ke mně promlouvají…. " Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden…" Proč?Proč je oltář tak vysoko? Jdi… vzchop se,musíš jít… překročení prahu bylo tak nesmírně těžké… ale teď tu stojím.Přede mnou se pyšně tyčí kruhové bojiště s oltářem uprostřed.
Korlic the Protektor…
Madawc the Guardian…
Talic the Defender…
Tři obrovské zlaté sochy… to je den o kterém jsem snil a tolik se ho bál… nepříjemné mrazení v zádech se zesiluje každým krokem co se blížím….už z dálky budí respekt… hrůzu… obdiv…Jací ti museli být za živa… ach… jejich vyrýsované svaly svědčí o mnoha bitvách.Ach… ti jsou tak obrovští… instinktivně sahám na rukojeť svého meče a čekám…vím,že dokud je nevyzvu… nemám se čeho bát,ale ta velikost na mě působí… jdi… no tak… jdi… .V duchu si opakuji to co mám dělat… něco tu je,ano,cítím to,jen nevím,co to je… jako by mne ty sochy pozorovaly…vím-mam se utkat s Korlicem… Madawcem… Talicem…
ale nikdo neví,jak se co stane… poslední,kdo to věděl,byl otec Any.
Anyo,vím co děláš… prosíš mocné… cítím Tvé pouto až sem.
Stojím tu uprostřed tohoto světa… svatá kniha mne nějakou silou přitahuje k sobě… vánek mne ovanul,když jsem knihu otvíral.Až teď si uvědomuji,že zde vítr nefouká… nikdy jsem tento jazyk neuměl... ale vím,co se zde píše ..a také vím,že jsem právě otevřel svůj osud a že ho mám ve svých rukou.
"My jsme duchové… Nephalemu… starobylí… předtím než dospěješ musíš nás porazit… jen tak dosáhneš poznání… poznání Svaté Hory"
Konec 1.Dílu
Mocní 2.Díl
Co to bylo ???
Obrovská rána mne odhodila o par metru dal instinktivně sem se stočil k nejbližšímu pilíři... z oči sem si vytíral krev helma mě bodala do hlavy musel jsem ji shodit byla prorazena a na spánku sem cítil strašnou bolest... po par okamžicích sem jen tak mírně vykouknul z poza pilíře.Stali tam… pořád tam stali…. co to ?? jak to ?? už vím Madawc vůbec nevím jak ale jeho házecí sekera se svezla po mé helmě ...právě sem se znovu narodil...o mocni ten je tak rychlý...
Vytasil sem oba meče a silně sem dýchal schován za pilířem slyším kroky zleva i zprava mají mě v pasti musím vstat ..s velkou bolesti sem se zvednul
Cítím mrazivý dech Korlica jemný závan větru zprava mi poručil k zemi !!!Sekera se otřela o mé vlasy a zaťala se do pilíře prudce sem se protočil a dostal sem se Korlicovy do boku ruka opsala půlkruh a vši silou sem udeřil Korlicovy do zad.....Korlic jen mírně zasupěl.. Můj meč ho zasáhnul do ledvin pouze na plocho ..vytrhnul sekeru a ohnal se dozadu ránu jsem vykřikl ale z té rány jsem přestal cítit dlaně ale meče v mých rukou nepovolily .alespoň něco.
Utíkal jsem k nejbližšímu pilíři pres celou délku arény motal jsem sem se a porad sem si vytíral krev z oči... Kupodivu nejdou pomne neběží zamnou jen tak mírně a pomalu se blíží ..
Odtrhnul jsem rukáv a omotal si spánek alespoň už vidím...a opět kroky zleva ..zprava ještě jeden takový výpad a je pomne ne tak to být nesmí , obtočil jsem se okolo pilíře a s nevětší silou co sem v sobe nasel sem s meči v úrovni ramen s bojovým pokřikem vběhnul směrem do středu arény... Madawcova házecí sekera se zarazila do pilíře přesně tam kde sem před sekundou mel hlavu.... přilétla z leva alespoň si to myslím takže Korlic půjde zprava to znamená ze.... v tu chvilku sem pohlednul Talicovi do oči asi nečekal ze vyběhnu přímo do středu arény pravou rukou sem napřáhnul abych zasadil smrtelnou ránu .Talic stačil jen pozvednout mírně štít ale to stačilo aby ránu zablokoval meč se svezl s mrazivým zavitím po okraji štítu.Přepadnul jsem dopředu a v okamžiku kdy sem míjel Talica jsem dostal ránu štítem přímo do zad. Naštěstí sem nespadnul jen se mi podlomila kolena a já se stačil otočit .V ten okamžik mi před očima prolétnul meč a udělal mi krvavou ránu na tváři pozvednul jsem meče do bloku a zachytil jsem jen tak tak další ránu.Dostalo mě to na zem meče mam v bloku a pomalu ustupuji směrem do středu arény a Talic na mě doráží mečem nevypadá to ze by mu alespoň trochu docházeli sily....dostal mě až k oltáři o který se opírám a z posledních sil odrážím výpady .
Velká rána a meč mi vyletěl z ruky Talic napřáhnul k ohromnému úderu chytil jsem volnou rukou konec čepele a zdvihnul meč k bloku .
Udeřil……. čepel se mi zařízla do dlaně a ohromná bolest mě projela tělem...čepel se zbarvila do ruda.
Talic tlačí na můj blok a já už dlouho neodolám ….tomu tlaku…..aghhhh
Talic byl tolik zabrán aby můj blok rozdrtil ze sem mel poslední šanci na zázrak mírně sem se svážel k zemi opírajíc se zádami o oltář už sem skoro dosáhnul nohou na meč když si toho Talic všimnul ta sekunda mi stačila, mírně povolil..tlak... toho sem využil a otočil jsem se ke straně jeho meč se svezl po mém a odkryl mu bok z posledních sil sem se vzepjal k útoku malý rychlý půlkruh ...meč rozříznul vzduch tentokrát sem zasáhnul ostřím a rozříznul jsem Talicovy docela hluboko stehno... krev mi vystříkla na hrud a do obličeje... rychle sem mu podkopnul zraněnou nohu a byl sem kupodivu tak rychlý ze se zapotácel a spadnul k zemí....rychle jsem hmátnul po druhem meči...v tom okamžiku sem si pres krev v očích všimnul blížícího padajícího stínu...to Korlic na mě skočil se svoji obrovskou sekerou jen sem sebou stačil mírně pohnout sekera se zaryla přímo mezi mé nohy...Korlic mírně vyveden z míry ze sem stačil uhnout a že netrefil na malou chvilinku ztratil koncentraci. Prudce sem vyšvihnul nohu a Korlic dostal zásah přímo na bradu mírně se zaklonil. mihnul sem očima vpravo ale Talic zatím nevypadal ze by mě v nejbližší chvíli mel ohrozit.. udělal jsem kotoul do zadu a zajistil si pozici na úder jen co sem se přetočil ...v okamžiku co jsem se zvedal sem napřáhnul oba meče a zprava sem vedl útok dvojitým sekem byl jsem přesně na dosah Korlicova krku... bohužel rána do brady nebyla tak velká jak sem si myslel Korlic stačil i když stale zaraženou sekeru v zemi chytit a nadzvednout násadu kterou vykryl oba útočící meče najednou...to mne odhodilo nazpět a Korlic ji vytrhnul ...
V tom vzduchem zasvištěla Madawcova sekyra a rozříznula prostor mezi mnou a Korlicem toho sem využil a belhal jsem se za pilíře sekera narazila s ohlušujícím nárazem do oltáře vyšlehnul blesk jako 100 slunci a sekera se roztříštila....to my poskytlo chvilku kterou sem potřeboval a vyčerpaný sem se sesunul za pilíř na chvilku chráněn ...s jednou nebude tak mocný .. alespoň v to doufám.. rána na pravé dlani je hluboká až na kost utrhnul jsem další kus kožešiny a omotal si dlaň potom sem vzal meč a raněnou ruku sem si napevno přivázal k meči.
V tom okamžiku sem zahlednul stín a čepel mohutné Korlicovy sekery se my zařízla pod pravé rameno vykřiknul jsem bolesti a ještě v sede opírajíc se zádami o pilíř sem se ohnal ve směru odkud přilétla čepel ...přes ohromnou bolest sem zasáhnul cíl a přeťal jsem Korlicovy ruku v zápěstí.... Korlic zarval.... to bylo znamení vstávej okamžitě musíš pryč o pilířů...
V Korlicovy se rozhořel oheň odplaty a i s jednou rukou dokonale ovládal vypadly vůči mě..Madawc stal nehnutý o tři pilíře dal a sledoval drtivé rány svého bratra....nejspíš věděl ze tohle je už jen mezi mnou a Korlicem čestnost ho zavazovala k čestnému boji alespoň to tak vypadalo jeden na jednoho....
Korlic máchal sekyrou bez myšlenkovitě což je nejhorší to se nedá moc s úspěchem a hlavně dlouho bránit hnal mne pres celou arénu až ke dveřím odkud sem přisel...runová brána se blížila a její železné ostnaté kováni se mi vůbec nelíbilo. chce mne dostat k bráně a nabodnout na kováni...sekera mi prolétla nebezpečně blízko hlavy jen tak tak sem se stačil sehnout a závan smrti byl zas okus blíž...musím zaútočit a v okamžiku co mi nad hlavou proletělo ostří sem bodnul pravou rukou směrem ke Korlicovy zasáhnul jsem ale jen mírně ale to stačilo aby se přes Korlicuv opasek se začala valit temná červena krev ..k mému zděšeni si toho vůbec nevšímal udeřil do meče a tím si rozříznul břicho ještě víc neboť můj meč byl stale zasunut v jeho útrobách....zařval... mírně zpomalil ale útoky byly čím dal smrtelnější a znovu útok skrčil jsem se a najednou my žhavé jiskry spálily krk a záda..
Došlo mi to... jeho sekyra přejela po kováni brány sem par centimetrů od bodců na runové bráně.Korlic napřáhnul zvednul sekyru nad hlavu neměl jsem sílu v ten okamžik zaútočit jen sem se připravil na rozhodující uder…
A KORLIC UDEŘIL ………………………
…….zkřížil jsem meče a ustál výpad
Korlic je celým tělem na mně a já z posledních sil držím ostři jeho sekery par milimetru od oka … cítím jeho dech vidím mu do očí je v nich prázdnota, tma je to děsivé .Korlic znovu začal víc tlačit bodce runové brány mne začínají bodat do lopatek a zad....Korlic je naprosto ticho jen hluboké dýchání dává znát že má za sebou Dlouhý boj....začínají se mi třást ruce vysílením.
Jeden bodec už mam zaražen pár centimetru do ramena....Korlicovy se začínají trast nohy ale já na tom nejsem o nic lip.
Řvu bolestí
ŘVU …… strašný řev ohlušuje celé toto místo ta bolest.Zabral jsem…. o par centimetru sem dokázal odstoupit od brány ale porad cítím bodec ve svém pravém rameni teď nebo nikdy zkusím uhnout na stranu protočit se tak aby se Korlicova sekyra svezla po dveřích a já se mu dostal do zad...
………zapřel sem nohu
………… ... sem……..
…………….“ A.Jey syn Khallida-quaka „……….
Při těchto slovech řvaných bolestí jsem oba meče dal na stranu Korlic to asi čekal ale už mu docházeli síly a nebyl už tak rychlý... Sekyra která byla v mečích zaklesnuta dopadla na bránu jeden meč mi vypadnul ale v pravé ruce zůstal... do stal sem se mu do boku levou rukou sem ho chytil zezadu za krk a natlačil jsem ho směrem k bráně pravou rukou sem bodnul do břicha a čepel mého meče projela až skrz záda...nabodnul se hlavou na bodec brány a ten mu rozlomil lebku... padl jsem k zemi
zem se začala trast a mlha se opět začala line plazit tentokrát z oltáře směrem ke mne obepisovala nerovnosti země a blížila se.....tak to je konec jestli zase obživne…tak je to konec... mlha se u mne zastavila..pote mne obešla a začala stoupat vysíleny sem jen sledoval co se bude dít.... z mlhy začaly vystupovat ženy .. bíle oděné…. dlouhé závoje...blankytná skoro průhledná kůže…prázdné obličeje bez citů a přesto sem cítil pokoru….. ………………..zármutek…….
obstoupily bránu kde bylo bezvládné Korlicovo tělo nabodnuto na bodcích... jemně ho vzali do svých náruči a za jemného Pokorného zpívání ho odnášely směrem k oltáři až se úplně rozpustily....
BRATŘE !!!!!
Madawc a Talic zarvali mim směrem.....Madawc mel ovázanou ránu na stehně a jeho meč pulsoval krvavé rudou září
BRATŘE ...........................
Zvednul jsem se... vzal Meč... ale v pravé ruce sem přestával mít cit meč sem táhnul po zemi za sebou a nepříjemný skřípavý jekot byl znamením ze stale ještě žiji !!! Oba bratři stali u oltáře a cekaly až dojdu do středu....
BRATŘE ...........Madawc zaútočil první....
….. měl Talicův štít bylo vidět že Talicova rána na stehně byla vážnější než se mi zprvu zdálo Talic zůstal stát a pozoroval nás takto povzbuzen sem vykryl Madawcův útok ale z rány pod ramenem mi vytryskl pramen krve... Madawc si je vědom ze pravou ruku mam silně zraněnou….dlaň mam rozříznutou ze ani pořádně neudržím meč pod ramenem ránu a v lopatce ..... a naschvál utočí na pravou stranu .... pravá ruka se už spis jen bezvládné pohupuje podél těla s přivázaným mečem ... ale porad může a musí bojovat.... ustupoval jsem k pilířům tam se budu moct více kryt.... Madawc to tušil a utočil s čím dál větší silou ohnal se sekyrou ale z ničeho nic zastavil byl sem připraven na kryti ale místo toho přišla z druhé strany rána štítem přímo do pravého ramene odhodilo mne to a přisel jsem o jeden meč dopadl tak daleko ze sem ani nepomyslel jak ho získat nazpět
…….. dopadl jsem k pilířům.. narazil jsem hlavou a na par sekund sem omdlel..probral jsem se právě v okamžiku kdy sekera svistěla na můj krk zapřel sem meč o pilíř a sekera dopadla....jiskry mi dopadli na obočí sekyra se svezla po meči a její dřevena násada se zlomila Madawc upustil sekeru a vtom sem zaútočil rána ale dopadla na štít a meč se za hřmění a skučení run vypadávajících z meče rozpadl na tri časti.....Madawc odhodil štít a Chytil mne pod krkem jeho stisk je mocny a chladny.... vší silou sem ho kolenem kopl do břicha nečekal to a proto povolil to sem využil a loktem sem mu zasadil ránu do oka zarval zapotácel se par kroku zpět ale s ohromnou rychlosti zaútočil pěstí...instinktivně sem zvedl obe ruce k obličeji a očekával jsem drtivý a Konečný uder.
……………………...A..N..Y..O... OTČE .. MALAH.....
……………………………..ODPUSŤTE MI …..ZKLAMAL ….JSEM…..
.......V tom okamžiku mne zalila obličej tepla hustá krev...Madawc s prokletím řval a utíkal pro štít který zahodil o par kroku dal....až teď mi to došlo třetí část meče rukojeť a část ostři mi stale zůstávala přivázána k ruce Madawc si toho nevšimnul ....o mocni dekuji
…….. sesunul jsem se k zemi…….
……………. Madawc stál několik metru ode mě .. z obočí mu tekla krev. V levé ruce drží…..Ancient´s pledge….. pravou má podél těla chybí mu čtyři
prsty…odseknuté u prvních článků .. v boku má střepinu z mého meče a silně krvácí…slyším až sem jak těžce oddechuje kouká na mne bez náznaku pohybu .. Talic se opírá o oltář a přidržuje si u rány léčivé byliny… nabíráme síly… pokusil jsem se vstat a kupodivu to šlo docela dobře . Madawc zařval a rozeběhnul se ke mě nečekal jsem to... vůbec sem to nečekal... napřáhnul se a zaútočil štítem v úrovní pasu... úplnou náhodou a s velkým štěstím sem uhnul Madawc okolo mne prolítnul ..dal do toho úderu tolik že se několikrát otočil a spadl k zemi o několik metrů dál.... meč .... musím pro meč ... !!!
Otočil jsem se a šel jsem pro něj...HEEJJJJJ ...!!!!! Otočil jsem se Madawc ležel na zemi a v ruce držel zlomenou házecí sekeru ... NE !!!
Vydechnul jsem ........
Madawc zařval a hodil zlomenou sekeru po mě...neuhnul jsem sekyrka se my zaryla do lýtka a já padnul k zemi... ten meč...musím mít ten meč...vytrhnul jsem sekyru z nohy naštěstí to nebilo tak hluboko ale jen tak se na ní nepostavím.. plazil jsem se pro meč zanechával jsem za sebou krvavou stopu ... už sem par centimetrů už ..už...se ho dotýkám....
MADAWC...... stal na meči a s výsměchem ve tváři a pohupováním prstu zdravé ruky z leva doprava naznačil takhle to nepůjde..vzal mě pod krkem vytrhnul zbytek meče a mrštil se mnou o zem..... když mě znovu chtěl chytit... zakousnul jsem se mu do krve do ruky .... odhodil mě ....
TEĎ ZEMREŠ ..... hnalo se mi hlavou ..
Blížil se ke mě hledal jsem cokoliv čím bych se mohl bránit.....meč ..... MEČ ... rukojeť se dotknula mé dlaně ano..... našel jsem v sobe poslední kapky síly postavil jsem se. Ohromná bolest v noze mi oslabovala vnímání ale stál jsem . Madawc si všimnul že mam meč.. a vzal si štít....... stojíme proti sobě....teď to skončí až se proti sobě rozběhneme jeden z nás padne oba to cítíme ...
......... ANYOOOOOOOOOOOOOO
......... BRATŘEEEEEEEEEEEEEEEEE
Vyrazil sem první kryl jsem si pravou stranu a běžel....Madawc se ještě ohlédnul na bratra
A rozběhnul se proti mě .... země se třásla a můj meč pulsoval rytmem mého srdce......
Srazili jsme se ... Madawc mi zasadil ránu přímo do pravého ramene krev vytryskla proudem a jeho štít se zbarvil do ruda . V okamžiku co sem dostal úder sem se zrovna snažil obtočit okolo Madawca ale ten s tím již počítal jen sem matně švihnul do prázdna a meč mi vypadl z ruky .... kupodivu sem zůstal stát . Otočil jsem se..... Madawc se mi koukal do očí ..
Stál jsem tam bezmocný..... Madawc stal proti mě pořád se štítem a koukal se na mě....
........... NA MĚ ................................................
Mlčky na mě koukal ... a já cítil ...jak vedle mne .. smrt připravuje smlouvu....
MADAWC .......z nosu mu vytékal malý pramínek krve.......... mírně se zasmál spíš jen zašklebil a pustil štít....
............zaklonil hlavu..... a pak mi to došlo.. na krku se pomalu otvírala štěrbina zvětšovala se potom začala z rány prýštit krev až se hlava oddělila o těla ....tělo dopadlo na kolena a pomalu se sesunulo ke straně...slunce zapadlo vůbec sem si to nestačil uvědomit....
Zem se zachvěla začala se třást a mlha opět začala ….vyvěrat ze země ....ze zákoutí ze stínu pána noci......z mlhy začaly vystupovat ženy s pochodněmi rozestoupily se okolo cele arény a zapálily louče ..potom se vydali k bezvládnému tělu Madawca byly to ty samé postavy ale něco v nich bylo jiné byli stále bíle oděné….závoje...blankytná skoro průhledná kůže…prázdné obličeje bez citů a přesto něco jiného na nich bylo...ano už nejsou celé v bílém od spodu jsou jejich šaty nasáklé krví ....o mocni proč ????... jemně zvednuli ostatky Madawca a odcházely ke středu k oltáři...najednou se zastavily a jedna z nich se otočila ..pohlédla na mě mlčky ...chvilku ale jen skutečně malou chvilku mě pozorovala.. začala jemně zpívat...otočila se a opět se všechny rozplynuli za jemného pokorného zpívání směrem k oltáři ....
Konec 2.Dílu
Mocní 3.Díl
...............TALIC...................
...nic neříkal... stal tam a ve hře ohně se stíny bylo vidět jeho tělo ošlehané mnoha bitvami... rána na jeho noze už tolik nekrvácela jeho meč svítil do noci ohnivou září a strach z něho jsem cítil až do morku kostí.Zvedl ruce nad sebe a zařval.
Talic už měl zase meč i se štítem u sebe.Zvedl jsem svůj meč a čekal jsem na to, co můj osud připravil.Talic se rozběhnul ke mně a chlad večera se zaryl do mých krvácejících ran.Zvednul jsem meč.Talic za běhu napřáhnul a když jeho ohnivá čepel dopadala směrem ke mě zaťal jsem svaly. Sebral jsem všechnu sílu co my zbyla a zařval jsem do tmy.Naše meče se střetli.Náraz mě odhodil.Rychle jsem se otočil po směru odkud sem očekával další útok ten ale nepřišel.Dal jsem meč dolu a sledoval Talica jak se zvedá ze země o pár metrů dál.Dýchá již velmi ztěžka ale já na tom nejsem o moc lépe.
Oba v šeru ohně na sebe koukáme.Jsem vyčerpaný.Ten slaný pot mě štípe v ranách od souboje.Nebýt toho tak už ani nevnímám že jsem naživu.Ano stále jsem naživu.Musí být nejspíše velká zima.Od pusy stoupá pára, mám husí kůži ale to bude spíše strachem než zimou ... Tento souboj nebere konce.Kolikrát jsem si už myslel že sem na konci svých sil a vždy jsem našel další sílu na útok.Vždy jsem dokázal zvednout meč k útoku, obraně.Jestli jsem si myslel že tato zkouška bude těžká tak to čím procházím je samotné peklo.
Rozhodnul jsem se.Už to musí skončit.Postavil jsem se jako první.Talic to zpozoroval a napřímil se.Pozvednul meč a vyšel proti mě.Ačkoliv ještě před chvilkou vypadal vyčerpaný a zhluboka oddychoval, nyní kráčel proti mě zcela soustředěný a bez známek únavy.
Zaútočil.Meče na sebe dopadaly s lehkostí kovářského kladiva tvarujícího kov v meč.Ránu jsem stěží zachytil a úder štítem sem již dostal na plno.Naklonil jsem na stranu a stačil uhnout dalšímu švihu meče.Teď přijde rána od štítu.Ano přišla nemýlil jsem se .Meč sem měl připravený na správném místě. Štít dopadnul. Ozvalo se zasyčení a štít explodoval.Špička mého meče se šťastnou náhodou trefila do spáry kde byla vložena posvátná runa ort.Toto porušení rovnováhy štítu způsobilo že štít který nasával magii těchto run, přestal fungovat tak jak měl a magie uvolněná uvolněním runy ort způsobila výbuch.
Přestal jsem už úplně cítit pravou ruku.Ale dokud někdo dokáže zvednout zbraň nebude konec.
Talic pozvedl meč a špičkou čepele ukázal na mě.Nevím zda to byl výsměch nebo úcta k protivníkovy. To už se asi nikdy nedovím. A opět se naše zesláblé postavy střetly.Talic útočí z leva zprava a já se teď pouze bráním a doufám že Talic udělá chybu.Ale v takovém souboji už jde spíše o to kdo déle dokáže udržet svojí zbraň.
Talic mě zatlačil k bráně.Smrtelné bodce se opět nebezpečně přibližují a zase pociťuji chlad smrti.Švihnul mečem a .... netrefil.Zaútočil s takovou razancí že i když minul jeho loket my uštědřil přesný zásah do čela.Talic nekoordinoval svůj úder a bokem svého těla do mě vrazil ... Ta síla úderu nás oba strhla k bráně oba jsme dopadli na smrtonosné bodce.Talic dopadl na bodce jako druhý.Zatím co mě se bodec jen mírně zaryl do stehna, Talicovi projel dost silně bokem. Brána se zachvěla a otevřela se.Oba dva jsme se odlepily od bodců a padali jsme po schodech dolů.Dopadl jsem tvrdě ale stejně jako Talic. Oba beze zbraní které zůstali asi tak v půli schodů. Nikdo z nás určitě nemá chuť se otočit a nabídnout své záda jako lehký cíl. Pro zbraň tedy nikdo určitě nepůjde tedy já určitě ne. Pomalu se zvedám a cítím napjaté svaly po celém těle.Talic se už také zvedá. Ta rána na boku mu silně krvácí ale nedává najevo ani známku slabosti. Stojíme proti sobě vysílení a naše rány jsou znamením dlouhého boje který ne a ne skončit. Muž proti muži. Pěst proti pěsti. Žádné zbraně jen síla co v nás zbyla.
Talic se napřímil a zaútočil.Nečekal jsem to a jeho pěst mi uštědřila ránu do břicha.Sem na kolenou... ach to je bolest. A další rána mě položila k zemi. Talic si na mě sednul a pěstmi útočí na hlavu.Ruce mám před obličejem a snažím se schytat co nejmíň ran.V rukou přestávám mýt sílu.Pokud se co nejdříve neuvolním tak... Vzal jsem zbytek sil a kolenem jsem kopnul Talicovi do zad.Nečekal to, byl tak ponořen do útoku že zapomněl na obranu. Kopanec ho mírně vychýlil do strany a já jsem toho využil. Svalil jsem ho ke straně. Ležel vedle mě na zádech jen krátký okamžik ale toho jsem stačil využít.Seknul jsem loktem do strany a zlomil jsem mu nos.Přesně v ten samy okamžik zaútočil i Talic a jeho pěst mi roztrhnula obočí. Zůstal jsem ležet. Talic se odvalil o tři, čtyři kroky dál a také zůstával ležet. Musím vstát ... musím jít pro meč dokud Talic leží. Otočil jsem se směrem ke schodům a začal jsem se plazit pro meč. Talic se stále nezvedal. Ještě kousek a jsem u schodů. Ne... Talic zpozoroval o co se snažím a snaží se mě dostihnout ale stejně jako já není schopen se postavit na nohy. To je mé štěstí musím toho využít. Naneštěstí pro mne je rychlejší... ach... kde tu sílu bere ? Už jsem u schodů už jen kousek.Ještě deset schodů a mám meč. Když jsem byl už jen na dosah ruky u meče tak mě Talic mě chytil za kotník. a táhnul mě zpět dolů. Hlava my narážela o schody a krvavá stopa kterou jsem zanechával za sebou měla pachuť smrti. Kopnul jsem volnou nohou Talicovi do obličeje ale jeho stisk pouze zesílil. A znovu a znovu jsem se snažil vymanit ze stisku Talicova sevření. Nakonec se mi to podařilo ale Talic mě stačil stáhnout úplně dolů na začátek schodu. Po chvilce jsem se začal škrábat na nohy a snažil jsem se postavit. Talic se zjevně snažil o to samé. Opíral se o zeď a mírně se sunul směrem nahoru. Já jsem se posadil na první schod, vzepřel jsem se o něj a postavil jsem se. Mám dvě možnosti. Jít proti Talicovi nebo se otočit a doufat že jsem schopný dojít pro meč a také doufat že Talic nebude schopen být tak rychlý a nedostane se mi do zad. To by byl můj konec. Ne... nebudu riskovat a pro meč tedy nejdu!
Vůbec jsem si nevšimnul jak chladné, temné a tajemné jeskyně tu jsou. Ani při cestě jsem sem si toho nevšimnul. A přitom právě z této jeskyně vedou schody na tak posvátné, krásné a přitom smrtící místo. Smrt ... Zvláštní slovo které říká vše a přitom nic.Jedna smrt znamená jeden konec ale začátek mnoha životů.Můj lid věří že jdeme se smrtí z pátky ke svým kořenům, kořenům země.A tím se stáváme vším v co věříme... Věřím že když jsem došel až sem, dojdu až na konec tohoto dne. Dne... který má oblohu zbarvenou rudě a kdy ke mě promlouvají předkové svých předků. Nyní je již obloha zahalena černým a chladným, panem noci a moc tohoto místa na mě dopadá čím dál tím víc.
Riskovat .. heh ... teď už není moc šancí. Půjdu pro meč.Přeci jenom půjdu.Velmi pomalu jsem se začal otáčet a každým kouskem napjatého těla jsem vnímal jakýkoliv pohyb.Otočil jsem se a v napjatých svalech sem čekal na výkřik do tmy, který by vyřknul „ já jsem tvá smrt “ .Talic se stále nehýbal.Co se to děje ? Čeká ? A jestli ano na co ? „No tak A.Jey musíš jít,tak jdi “ ano musím Anya na mě čeká.Všichni vlastně na mě čekají, celá naše osada.Celý náš národ se opět potřebuje sjednotit a já jsem nástrojem sjednocení.
Je to divné.Každým svým svalem vnímám jakoukoliv známku pohybu za mnou ale stále se nic neděje.Dva kroky a pak už jenom sehnout se pro meč a...
Stojím z posledních sil nad mečem.Slyším kapky co dopadají ze stropu jeskyně na zem i mírný pohyb mnoho malých nohou brouku a plazení všech možných červů.Kdyby v tuhle chvilku něco udělalo velkou ránu asi bych ohluchnul.Jakýkoliv pohyb... úplně vše jsem cítil každým kouskem mého těla.Talic stále nic nedělá ještě než se pohnu směrem k meči pomalu se otočím.Musím vědět co Talic dělá.Otočil jsem se.Talic na mě pohlédnul zvedl ruku a dlaní směrem k nebi které bylo schováno nad jeskyní mě vyzval ať zvednu meč.Ve chvíli kdy jsem meč zvednul jsem si uvědomil pravdu.Meč může nosit jen Talic.Jeho meč mnou projel žhavým spalujícím ohněm a spálil my dlaň.Odhodil jsem ho a meč se zabodnul pod schody.Tak to je konec.Kousek od Talica... heh.Rozeběhnul jsem se.Talic nečekal na nic a udělal totéž.Talic byl blíž.O moc blíž.Skočil jsem právě v ten okamžik kdy Talic šahal na rukojeť meče.Srazil jsem ho na záda.náraz byl silný Talic zůstal ležet bez známek odporu a meč mu ležel v dlani.Nesvíral ho ani nejevil známky že by se o to chtěl pokusit.chytil jsem ho pod krkem sice mírně ale dost nato abych ho měl ve své moci.Mrazivý závan my proniknul do zad.
Prudce sem otočil hlavu ale stále sem seděl na Talicově hrudi. Stáli tam.Opět bíle oděné…. dlouhé závoje... Po schodech stékala mlha a naplňovala chodbu mým osudem.Žena v předu se na mě významně podívala jakoby my chtěla říci nyní rozhodneš o svém osudu.Ano čekaly.Čekaly až to ukončím.Pomalu jsem se otočil.Talic mírně oddechoval a bylo patrné že se už o žádný výpad nepokusí.Byl poražen.Stále sem ho držel pod krkem.Přitáhnul jsem ho těsně před svůj obličej.Naše pohledy se střetly. „ Talicu teď naplním osud“.Pozvedl jsem jeho meč a přes všechnu bolest co my způsoboval jsem ho pozvednul špičkou vzhůru.A poté jsem ostří meče který mě zraňoval namířil na Talicovo čelo. „Teď to ukončím“ jsem si pomyslel.S instinktem raněného zvířete jsem napjal svaly a dal povel ruce bodni.Nic se ale nestalo... Nemohl jsem... to by byla vražda nebo ne?Je naprosto bezbranný jen čeká.Ještě jsem jednou zkusil poručit ruce aby vše ukončila ale nemohl jsem.Ne nemohu takhle ne ... v boji ano ale takhle by mé svědomí už nebilo nikdy čisté.Ve válce mezi klany to bylo jiné ale tady... tady nemohu.Odhodil jsem meč někam do strany a slyšel jsem jak dopadl na stěnu jeskyně a poté na zem.Zvednul jsem se a popošel ke stěně jeskyně o kterou sem se opřel a svezl se k zemi.
Mlha mého osudu obklopila Talica a ženy které byli opět ve sněhově býlích šatech ho zvednuli a odnesli ho někam za schody kam jsem nevyděl.Zavřel jsem oči a čekal...
Probudil mne jemný hlas v mé hlavě.Vstávej A.Jey syne stařešiny Khallida-quaka.Pomalu jsem otevřel oči a vzhlédnul nahoru ku bráně tam kde končí schody a tam kde začal můj osud.Opět tam stály.Postavil jsem se.V mé mysli znělo zklamal jsem... začal jsem o tom přemýšlet.Z ničeho nic žena která stála v čele promluvila.Nezklamal jsi ... Tvá čest zvítězila nad chutí zabíjet.Nezabil jsi když si nemusel a tím jsi uspěl.Tvá čest,silné a čisté srdce je to jediné co v životě máš.Mnoho událostí přijde bude trvat a pomine ale toto budeš mít vždy a právě toto tě v životě bude řídit.Vybral jsi se správným směrem.Prokázal jsi soucit a jako takový po par dnech pochopíš tajemství hory.Ženy se otočily zády a začali odcházet.S nimi odcházela i mlha která ze mne smívala těžkost tohoto dne.
Ale... vyřknul jsem.Vše pochopíš ..... Sklonil jsem hlavu a najednou mě zaplnil pocit toho co se stalo.Ano opravdu jsem uspěl.Ještě naposled jsem pohlédnul k bráně která mi určila kam jít.Stáli tam... beze šrámů... bez známek jakékoliv agrese.Jen tam stály. Talic,Korlic i Madawc.Všichni tři současně pokynuly hlavou.Obrátily se o odešli s posledními zbytky už prořídlé mlhy.Nemělo už déle cenu tu otálet.Pomalu jsem se otočil a pomalými kroky jsem odcházel hlouběji do jeskyně odkud jsem se poprvé za svůj život vnořil do života.
Jsi A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka a byl jsi předurčen zachránit tento svět.Ozvalo se třemi hromovými hlasy za mnou... věděl jsem kdo to byl.A také jsem při této větě pochopil že Talic se naschvál nebránil, jen proto aby otevřel čistotu mého konání.
Ale to,co mělo následovat a jak dlouho jsem vlastně na této hoře poznání byl a že Anyu několik let neuvidím,to sem měl zjistit až po příchodu domů.Domů do svého tábora.Do tábora který už nebyl mým domovem.
Ale to je už jiný příběh mého života a mého konání.
Konec
D3Pedia.cz
-
Grammator
- Na-Krul
- Příspěvky:3535
- Currenly, I'm playing:Diablo 2: Resurrected
- BattleTag:Grammator#2662
- Bydliště:Liberec
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mocní - díl 1+2+3 (Kompletni)
I když čeština občas trpí je to velmi pěkně napsané, opravdu se mi to líbí...
Dříve sem byl namyšlený, dnes už nemám chybu...
A šestého dne bůh řekl: "not enough mana"...
Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím...
Inteligence je omezená, deb*lita ne...
Diablo profil
Facebook
A šestého dne bůh řekl: "not enough mana"...
Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím...
Inteligence je omezená, deb*lita ne...
Diablo profil
Re: Mocní - díl 1+2+3 (Kompletni)
Teeeda po par letech sem si to zase precetl a ja uznavam bude to znit divne ... ale me se to strasne libi 
D3Pedia.cz